

Nehodlám komentovat ani píseň a ani autora. Jen bych si dovolil
připomenout, co bylo možné číst, vyvedeno metrovými písmeny na zdi Slovnaftu a jiných velkých plochách v těch měsících, v Bratislavě, kdy, jak se zdá, většina národa blouznila o demokracii. "S Čechom
do mecha, s mechom do Dunaja." To byl první, velmi výrazný
citát. Následně, na zdi, která se táhla okolo Zimního přístavu a také na spodních patrech t.z. Manderláku. "Rež a růbaj do krve, po tej ˇčeskej kotrbe...

Za druhé světové můj strýc pracoval ve vsetínské zbrojovce, v oddělení, kde se z kyseliny pikrové lisovaly takové malé cihličky, s otvorem pro rozbušku. Protože si hrál na "odbojáře", přenášel vždycky malé množství v botách, pod vložkou. Jenže, po nějaké době celý zežloutnul a ve vsetínské nemocnici jej léčili ze žloutenky. Pikrovku, kterou ukrýval ve včelíně, na zahradě, později používal k "detonačnímu lovu ryb."

Vynikající film. Bezkonkurenční kamera. Viděl jsem mnohokrát a pokaždé
jsem objevil něco nového. Pokud by se někdo chtěl zabývat poválečným rabováním, doporučil bych poválečné Polsko. To byl teprve "ten správný oddíl."

Při zpětném pohledu na své dětství v padesátých létech nechápu, jak jsem to já i moji kamarádi mohli přežít. Fyzicky a dokonce i emočně. Bylo to nádherné dětství. Když tu a tam svým vnukům
popisuji každodenní realitu, nevěří. Ta nejčastější otázka je, co říkali rodiče, "když jsme ztratili mobil."

Proč to nepřiznat. Jsem senior, možná, několik let před kremací, který sleduje především hladinu svého cukru a tlaku. Nicméně, v časech, kdy jsem tvrdil, že všechno bude jinak a že naši klávesnicoví válečníci na Ukrajinských pláních jednou budou krutě zklamáni, byl jsem označen za hmyz švábovitý, moje charakterové vlastnosti byly zpochybněny a vůbec, ani kolo by si o mě nikdo neopřel. Najednou se dějí věci, které nikdo nepředpokládal, tedy, kromě těch, co...
3