
Pravdoláskař, havlista, kavárna.

Pravdoláskař, havlista, kavárna.
Když jsme sami relativně nedávno se štěstím vyklouzli z krvavých ruských spárů, podařilo se nám v mimořádně šťastném dějinném okamžiku vstoupit do EU a NATO. A jen jsme se trochu oklepali, už začínáme ohrnovat nos nad jinými.

Tahle diskuse ukazuje, že lidé tohle vlastně až příliš často chtějí. Že my jsme měli na základkách a někdy i ve školkách sadistické krávy, které děti fackovaly, tahaly za vlasy a ponižovaly, ale doma se to neřeklo, protože by člověk dostal nařezáno ještě tam – jaksi automaticky znamená, že tak by to být mělo. Když jsme to vydrželi my, že jo, tak ať ty sněhový vločky nefňukaj. Tak si to konečně přiznejme: ne, nebylo to v pořádku. Ne, nebyl to respekt a úcta...

Chodil jsem do školy v osmdesátých letech a přinejmenším u nás byla “soudružka učitelka” vyžadovaná norma. V naprosté většině případů se pak neoslovovaly “soudružko učitelko”, ale jen “soudružko” (souško). Kdo byl v uniformě – kromě požárnické a ajznboňácké – ten byl automaticky soudruh, stejně jako kdokoli, kdo jezdil ve volze nebo šestsettřináctce.

Tohle fakt nepochopím. Když už tam ten pán tak strašně potřebuje být, tak ať jde prostě sám. Už jenom ten detail, že ho v té výšce nechal v 4:30 ráno. V kolik musel ten chudák vstávat kvůli takové hovadině? To je fakt divný, že byl unavenej a nikam se mu nechtělo.

A teď tomu řezníkovi udělají státní pohřeb.
82