

Bohužel tento případ ukazuje, jak to v naší společnosti často chodí.Na vedoucí místo se dostane často někoho kamarád,
který sice o vedení kolektivu nic neví mnohdy a ni o tom, co dané oddělení vlastně dělá, ale o to víc se snaží zavděčit tomu,kdo ho tam dostal a protože ten personál který pod nim pracuje se bojí, tak se takové věci dostanou ven až za dlouhou dobu. Někdy to funguje tímto způsobem několik let. U policie obzvlášť se všechno ututlá. Vzpomeňte...

Celé jsem to poslechla a myslím, že tento projev na půdě OSN vstoupí do dějin psychiatrie.

Jedoznačně si za to počmaraná Markéta může sama.
Kdyby se chovala jak měla, nebyla nafrněná, sprostá a
nemyslela si, že jí patří svět, nemuselo se jí to stát.
Každý svého štěstí strůjcem. Možná je to kruté, ale jestli si uvědomuje, že si za to může sama, tak by měla zůstat frajerka až do konce.
