Byla vždy sranda, třeba když jsme jako študáci skandovali tučným papalášům na tribuně, to nemělo chybu. Např. Američtí agresoři, udusíme v digestoři, američtí piráti, pověsíme na dráti. Prostě říkanky skoro jako z Dikobrazu.

Proč se nevrátit k tradici socialistického obchodu, známého u nás, na Ukrajině jistě taky. Dobrý den, kilo svíčkové prosím. Dobře, a co k tomu, kilo kostí, nebo kližku z nuceného výseku? Za totáče to fungovalo, proč by to nešlo dnes. To by ovšem musel mladýmu Strnadovi poradit pan otec, mladej už vyrostl v kapitalistickým blahobytu. Bylo by to jednoduché: "To volá muniční iniciativa? Ano, tady Strnad osobně. Náboje a rakety pro dvě roty na 14 dní? Jistě... Zobrazit vše

Fotky v hotelu, no nevím, to zní trochu jako eskort, je kdyby to byly fotky z neohlášených vystoupení v malých klubech, či z buskingu ať v Londýně, nebo v Praze, to by bylo možná přitažlivější.

Ani starou obálku neházím do smetí dřív, než se do ní podívám. Dotyční měli ale stejně kliku, že trezor nehodili před barák, když byla u nich železná sobota.

Nedávno to hezky rozebíral senátor Jiří Čunek, že by bylo zajímavé zjistit, kdo financoval kampaň pana Pavla, a proč, jestli si chtěl, či chtěli otestovat, co už tato republika snese. Možná to bude jednou zajímavé, jak pan prezident napíše své paměti.

Včera jsem si letos poprvý vsadil, na jednom řádku dodatková č. 1 a 5, jinak nic. OK, tak si dám zase do podzimu pauzu.

Opakovaně se píše, že vojáci v zákopech nemají třeba teplé zimní prádlo. Tak možná nyní, když budou ty dva biliony éček, někdy jsou jägrovky totiž důležitější než jedna raketa, která může minout cíl.

Takže přece jen bude po Bartoškovi nový prezident, nebo snad už je? Taky jste to mohli napsat.

Prostě úplně jako sovětské politbyro svého času za Brežněva, to vše paradoxně v roce, kdy má být 250. výročí dne Nezávislosti. Přiznám se, že tohle by mě o našem hadráčku v roce 1989 nenapadlo ani náhodou.

Blbý je to, že USA se stávají už asi tak atraktivní, jako Sovětský svaz do roku 1989, či vlastně i později. Ani té skvělé muziky moc nezbývá.

Asi už rozcumlanej bonbón hodně lepil, a proto to zpočátku nešlo. Tak či onak, stejně je zajímavé, že třeba u hraček je často varování před nebezpečím vdechnutí drobných částic, zatímco u bonbonů vůbec, byť se tam jedná mnohdy o drobné kousky s vrstvou lepu.

Ovšem to Musilovo příbuzenstvo, to je tedy něco, už prostě musel sám taky něco teď udělat. A patří tam myslím taky Ester, ne?