

Každému zemřelému z rodiny jsme se ženou vždy vysadili strom. Denně tak mám u sebe vzpomínky na bratra, dědy a babičky. Každý je jinde, každý mi přináší radost. Jeden dává stín, druhý zkrášluje zahradu, třetí hlídá vchod. Už netruchlím, smrt patří k životu. Někdy si s nimi povídám, někdy obejmu, jindy pohladím. Přináší mi klid, smíření, když oni tu se mnou už nejsou.

Neptejme se jak se to děje, ale proč se to děje. Poplatky veřejnoprávních médií prostě vládní garnitůra vytáhla narychlo z klobouku aby utnula diskuse nad debaklem ve volbách a prů*eru jménem rozpočet. Plepsu je do éteru hozeno narychlo jakékoliv zastupné téma neboť není nic staršího než včerejší zprávy.
Stejně tak se neptejme co se děje, ale spíš co se neděje. Důchodová reforma nikde, sucho už neexistuje, žalostný stav veřejných financí, nedostupnost...

ChatGPT dělá vtip na téma článku:
Ruský pilot strategického bombardéru svačí a spadne mu pirožek pod sedačku. Sehne se pro něj a hlavou zavadí o páčku otevření pumovnice odhozu.
„Cos to shodil?!“ zařve navigátor.
„Klid..., byl jen se zelím. Masovej mám pořád v kapse.“

Uvažoval někdo o tom, že cílem teoreticky může být naopak zamaskování financování? Tj. převedení relativní transparentnosti pod jeden velký bordel zvaný rozpočet, kde se miliardami cvrnká sem a tam jak se skleněnkami na hřišti?
Neptejme se čemu, ale komu změny slouží.

Uvažoval někdo o tom, že cílem teoreticky může být naopak zamaskování financování? Tj. převedení relativní transparentnosti pod jeden velký bordel zvaný rozpočet, kde se miliardami cvrnká sem a tam jak se skleněnkami na hřišti?
Neptejme se čemu, ale komu změny slouží.
