
Jana Peslarova

Já zůstávám při těchto předpovědí v naprosté pokoře a jsem opatrná. Můj otec se jmenoval Jan a na jeho svátek jsem se dne 24. června 2021 vydala na výlet do rodné Strážnice. Bylo krásné počasí. Navečer jsem to vzala přes Hodonín. Už tam se mně ale udělalo velice zle, váhala jsem, jestli nemám jít na pohotovost do místní nemocnice. Obloha byla šíleně zatažená, něco takového jsem nikdy neviděla. Najednou se nějak setmělo. Něco mně ale napovídalo, rychle...

Žila jsem celý život ve Strážnici. Ať je to, jak chce, píseň je to přenádherná a při jejím poslechu mně tečou slzy. Ale takových překrásných moravských písní je víc, které mě, čím jsem starší, velmi dojímají. Díky za ně a dík a obdiv těm, kteří je tak nádherně hrají a zpívají.

Je to smutné téma. Můj otec miloval Bílé Karpaty, u přehrady Mlýnky měl chatu. Vždycky si přál, aby jeho popel tam byl u dubu rozptýlený. Moje maminka si ale zase přála, aby jeho urna byla uložena s ní do rodinného hrobu, který se nachází na jiném místě republiky. Otec dokonce to písemně napsal, že si nepřeje být uložený v hrobě. Hodně mě to trápilo, čí poslední přání splnit, matčino, nebo otcovo? Dnes jsem velmi vděčná jednomu člověku z pohřební služby...
2