

Veřejný prostor je pojem, který nemá v České republice právní oporu, podle toho se s ním zachází. Soukromá fasáda, soukromá budova a privátní investice jsou věc, která musí projít správním řízením, ale výběr umělce přímo ovlivnit nelze. Město Brno pořídilo celou řadu plastik a objektů do veřejného prostoru formou veřejných výtvarných soutěží, ale ze všech realizací jsou šířeji známy pouze dvě - orloj od Oldřicha Rujbra a Rónův Jošt, zvaný lidově “žirafa”....

Téměř kosmická popularizační slátanina. Instantní šálek filosofie. Text bezmála bere jakoukoli naději v prostou možnost dělat něco dobře, protože to člověka baví a naplňuje bez ohledu na fakt, jak je to málo důležité, skvělé, nebo kdy to skončí. I bez zásadního vesmírného poselství mohou být jednoduché věci naplňující. Například štípání dřeva. Není nutné se ptát, jestli je to práce, zábava, sport nebo aktivní forma meditace. Ve skutečnosti vlečeme na noze...

Bylo by dobré respektovat přinejmenším aspoň to, že některé jmenované projekty jsou výsledkem veřejných architektonických soutěží. Srovnávat již dokončené realizace s čerstvě zveřejněnými návrhy ve stádiu studie je těžká věc. Ale úporný zlozvyk, vypořádat se kriticky s návrhy, které prošly regulérní soutěží, je takový znevažující styl - soutěžte si jak chcete, stejně budeme vždycky nadávat. A co jiné oceněné stavby? Česká cena za architekturu a Grand Prix Obce architektů?

Stavba, která je pomníkem arogance, především dokonale parazituje na svém okolí a dominantně prostor ovládá. Celé je to mimo proporce, bez kontextu a dialogu s prostředím. Nikdy to tam nemělo být. Tuny mramoru z Fidelovy Kuby nejsou pečetí krásy a vkusu.

Neustále se historicky opakuje a vrací narativ o tom, že z hloubky barbarství povstane něco úžasného - a nakonec to bude mnohem lepší, než ubohé problémy složitě konstruované západní civilizace a kultury - jednou to překoná všechny a všechno. Jestli je základ náboženský, mesianistický, bolševicky- marxistický nebo primitivně nacionalistický - je téměř jakoby vedlejší. Velikost představ a současně popírání reality jsou nápadně podobné. Alespoň zkusit to...

Podle známých faktů je zřejmé, že Olga Hepnarová trpěla psychickými obtížemi a z toho plynoucími sociálními problémy už od dětství, přitom její vlastní rodina nebyla schopna situaci zvládnout bez odborné pomoci. Takoví lidé mezi námi jsou, bez ohledu na režim a systém. Většina lidí, kteří takto trpí, se léčí, vyhledává odbornou pomoc a jsou nebezpeční nejvíc sami sobě. Trápí se sami, ale nikomu neubližují. Pro okolí je jejich chování zkrátka těžké a dost...

Víceleté gymnázium především vytváří na rozdíl od ZŠ silný psychický tlak na děti, důraz na výsledky a prospěch. Někomu soutěživost vyhovuje, někomu může také hodně ublížit. O talentu a schopnostech pro určitý obor vůbec absolvování gymnázia nesvědčí. Děti se pouze naučí zvládat vyšší míru zátěže a stresu, což je do jisté míry zvýhodňuje při studiu na VŠ. Ale to neznamená, že z nich budou vědci a špičkoví odborníci. Naprostý omyl. Velice mnoho geniálních...

Každému soudnému člověku bylo vždy jasné, že krátce po volbách se zpřísní opatření. Nárůst úmrtnosti obyvatel je objektivní, je jedno, jestli na covid, s covidem, nebo na následky odkládání a nedostatečné péče u léčby jiných chorob. Covid podle některých neexistuje - jen umírá víc lidí - asi tedy na něco, co se jmenuje jinak. Nic jiného, než testy, respirátory a očkování, nelze zatím vymyslet. Zkrátka něco, co nejde moc efektivně léčit, vyžaduje plošná...

Pokud máme důvěřovat statistikám, pak většina majetku patří nejbohatší vrstvě, případně je ovládáno zahraničními vlastníky. V oligarchizaci ekonomiky jsme na špičce. Střední třída žije z toho, že svojí prací “servisuje” tento systém. Úkolem každé vlády je sociální smír - tedy aby zbytek obyvatelstva zůstal v klidu a pokoji, jinak by to ohrozilo dividendy.
4