
Karel Musil

Můj děda umíral doma na rakovinu jater,každý den křičel a vyl bolestí nežli mu odpoledne přijel lékař po službě píchnout morfium,trpěli jsme tím celá rodina,smrt byla vysvobozením,nikdy na to nezapomnu i když to je už 60 roků, je skutečně nutné aby lidé tolik trpěli?

Buďte opatrní ve vyjádřeních,jistě měl rodiče kteří trpí a truchlí.