

Při malé útratě nedávám spropitné. Poprvé jsem se cítila trapně, ale naopak si myslím by se měl cítit trapně provozovatel, že nás staví do nepříjemné situace. V případě větší útraty hlavně v restauraci spropitné dám vždy, ale taky se ptám, zda obsluze něco zůstává. Pokud řeknou, že ne, tak spropitné nedám, resp. dám hotovost obsluze do ruky.

Bohužel takových jemu podobných je hodně a nikdo se ze studu nebo ze strachu neozve. A nejhorší je, že to okolí toho člověka moc dobře ví a nikdo to nevytáhne na světlo.... nikdo se nechce ušpinit. Paní Fabiánová musela najít kus odvahy se do toho pustit a nemít strach ze stigmatizace.

Podobnou hrůzu vymysleli cestou na Lysou a je to hrozně nepříjemné po tom šlapat. Lidi už si stejně zase vyšlapali chodníčky jinudy....Marná práce.