Počítáme-li 20 let na jednu generaci, tak vyjde, že toto nastane za 250 000 000 generací. Tedy opravdu aktualita, hodná pozornosti. Je potřeba honem založit neziskovku plnou aktivistických alarmistů, kteří budou řvát a dělat bo**el po náměstích.

Mezi migranty jsou i nezletilí, které Španělsko nevyhostí. Bude zajímavé sledovat, u kolika těch "nezletilých" se prokáže, že je jim kolem 20 let. Už to tu bylo po prvních migrantů, kteří přišli v r 2015.

S taxikáři a prodavači čehokoli, má bohužel pravdu. Jak mám člověku, který neumí česky vysvětlit, co po něm chci? A ti taxikáři se nejen nedomluví, ale hlavně neznají město. Nedávno mne vezl Slovák. Sice jsme se domluvili, ale neznal město a musela jsem mu říkat, kde odbočit. Navíc zjevně neznal ani dopravní značky.

Ale jouda z videa je, alespoň z mého pohledu, nevolitelný.

Všiml si někdo, jak ta čísla počtu migrantů, vtrhnuvší do Ceuty, pomalu stoupají? První verze (na ČT, Novinkách i tady, na Seznam zprávách) zněla 50 tisíc. Druhá verze, po cca 14 dnech, 70 tisíc, teď už přiznávají 80 tisíc. Totéž se týká počtu těch, kteří v Ceutě zůstali a způsobují problémy. Holt není nad pravdivé zpravodajství.

A trhnout levou zadní by si nechtěli?

Chudák děvče, žít v takové rodině! Zmírňovat trest takové zrůdě, to chce od soudce nulovou zodpovědnost a absenci citu i smyslu pro morálku.

Soud studenty označil jako spolupachatele? To měli udělat již v průběhu vyšetřování policisté a ti studenti měli stát před soudem jako obvinění!

Krátce po revoluci (17.11.1989) vzbudil pozornost čin, který se stal v Anglii. Dva desetiletí kluci chytili a zabili dvouletého chlapečka. Byli souzeni a odsouzeni jako dospělí. Tady se s takovými, daleko staršími lumpy, příliš mažeme.

Proč stres a nahánění nákupů? Na zakoupení potřebných věcí do školy snad měli rodiče celé dva měsíce. Já dětem pořizovala školní potřeby během prvního týdne prázdnin a v posledním týdnu se pořizovaly jen boty a přezůvky. Bez stresu a v pohodě.

Pokud se nemýlím, říká se tomuto stavu vyhoření. Také chápu, že rozhodování je těžké. Ale někdy ho člověk musí podstoupit. Co je lepší, zničit se, nebo si zachránit zdravý rozum?

Po odchodu do důchodu jsem si nejen odpočinula, ale i udržovala kontakt s kolegyněmi. Ale po pár letech mi docvaklo, že jsem to vždy já, kdo pracuje na udržení kontaktu. Já jsem iniciovala setkání, já jako první jsem posílala přání k Vánocům apod.. A to jsem si řekla dost. Kdo mi popřeje, tomu odpovím. Když se někdo bude chtít setkat, neodmítnu. Nakonec vždyť si ten telefon platíme všechny stejně. A kontakt utichl. Mám dvě děti, dvě vnoučata, kamarádku a... Zobrazit vše

Někteří těžce postižení jedinci musí zamotat svůj Antibabiš úplně do všeho. Jděte se léčit!