

Tenhle zápas jsem neviděla, ale Siniaková sama má často problémy s nadhozem při podání. Koukám, že tady zřejmě narazila na zdatnou konkurentku v téhle "disciplíně".
Měli by vůbec zrušit druhé podání. Tak, jako u volejbalu třeba, zkažené podání znamená bod pro soupeře. Protože někdy, zvlášť v ženském tenisu, je to k uzoufání, co podání, to opakovačka. Chtějí zkrátit zápasy snížením počtu setů. Tak tímhle by se to zkrátilo, někdy i dost podstatně, aniž by museli odebírat sety.

Kdysi jsem řešila totéž. Máma mi chodila do bytu kdykoli, když jsem tam nebyla i když jsem tam byla, někdy přišli oba dva s tátou, i když táta se držel dost zpátky a asi mu to nebylo moc příjemné. Samozřejmě bez předchozí domluvy. Řešení bylo konfliktní a nepříjemné, tohle asi ani nijak nejde. Myslím, že máma to nikdy nepochopila.

Jak může dnes někdo chtít vstoupit do EU, když vidí tu nemohoucnost a zmar? To nepochopím. Snad leda kromě Ukrajiny, která si představuje, že z toho bude dojit těžké peníze, bude mít výjimky na všechno (pokud možno trvalé, navždy) a poveze se.

Chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina.
Ale zdá se, že se výlet zase tak moc nezdařil. Pan cestovatel čekal, že ho budou na každém kroku kontrolovat, buzerovat, možná že ho i zavřou, a on si ho vůbec nikdo nevšímal, nikoho nezajímalo, co tam dělá. A když se ho nějaký starší muž, zřejmě jediný člověk, co si jej za celou dobu vůbec všimnul, zeptal na tričko, radši mu řekl, že je to jeho děda. To je, panečku, hrdina, bál se, aby nedostal přes ústa...

Gruzii jsem navštívila několikrát jako turista, nikdy ne na delší dobu. Je to asi nejkrásnější země, jakou jsem kdy viděla, ale určitě bych se tam nechtěla usadit. Je to chudá země, to je fakt, ale zase až tak zoufalé, jak to vyznívá z článku, mi to nepřišlo, alespoň tedy ve městech. Ovšem to je jen můj dojem, paní tam žila nějakou dobu, tak to poznala samozřejmě na vlastní kůži.
Ale zaujalo mě, že zmínila zrovna koupi rohožky. Při jedné návštěvě jsme...

Odešel za bráchou, snad "Lehkou chůzí".
Miluju Yo Yo Band, nejvíc z dob, kdy s nimi hrál ještě Imran Zangi, z dob Kladna, Karviné, Rybitví, Jedem do Afriky.
Ať je mu země lehká a ať zase s bráchou skládají takové ptákovské superpísničky,
79