Ze by za tim byla nejaka skryta motivace? Nevyrábí nekdo polotovary, dochucovala a omáčky v kbelíku?

Skoly spis budou vařit dobre, kdyz budou mit dost peněz na dostatek kvalitního personálu a na dobre suroviny. Pokud jim seškrtám penize, pak budou hledat ty nejlevnější srágory, které jen hodí do fritaku a vysypou. Ro nemusí už být ani kuchař…

Jdeme z extrému do extrému…

No, ono takový posttraumatický stres a vážné zraněni s člověkem zamává. Zejména s jeho psychikou. To že se choval najednou možná nerozumně, nelogicky, stranil se blízkých (spekuluju) až se “ztratil” nevidim jako nereálné. Je to nemocný člověk, to je zcela jisté. Vždyť spousta vojenských veteránů obtížně zvládá navrátíš civilu. Ja nikoho nesoudím a věřím v lidské dobro.

Kdekoliv je na našich výletech knaippuv chodníček s potokem, vždy zouváme boty. Deti to maji rády a nám to dělá dobře. I Železnou Rudu máme moc rádi. A je dobre, ze pro turisty tam jsou nejake aktivity a doplní tak krásnou přírodu. Škoda jen, ze místo kvalitních hotelu a restauraci je tam tolik soukromých apartmánu.

Chudák ženská, pokud má tyhle zkušenosti.

Držím palce, ať teta péči o děti zvládne. I když start určitě jednoduchý nebude. Snad ji to kluci v budoucnu vrátí :)

Umím srovnat umírání onkologického pacienta doma a v hospicu (klid a respekt do poslední chvíle) a člověka s demenci v nemocnici (kde neví, co s ním)

A souhlasím - bylo by třeba takovým lidem včas omezit osobní práva. Ale je to lidsky těžké říct: “mama/ tata je nesvéprávný”. Ten clovek se bude proti tomu bránit a vypukne peklo na zemi.

Je to smutné a sama jsem nevěděla, co s tim. I když jsem se snažila vše udělat co nejlépe, tak tata umřel dost opuštěný v psychiatrické lekcebne... Zobrazit vše

Na zpevnění kotníku mi to zabírá. Ale nohy nezhubnu nikdy.

Kdyz moje maminka umřela, ve skříni měla krabici s nápisem”na pohřeb”…

Holt stará škola.

Tady babka nenašetřila a dcera nemá. Asi je překvapilo, ze lidi umírají. Vlastně oni přece “mají Ivanu” - je vyřešeno.

Take znam z vlastní zkušenosti. Hospitalizace navíc velmi zrychlila postup demence. Mela jsem vybrán domov se zvláštním režimem, ale kurtovaneho pacienta nemohli přijmout (domovy nesmí narozdíl od nemocnice nezvladatelného člověka s demenci kurtovat). A tak následovala hospitalizace na psychiatrii a tam smrt. Byla jsme bezmocná.

At paní vydrzi zdraví a elán hooodne dlouho. Sama mam jedno dítě v pozdějším věku a náležitě si ho užívám.

Připomíná mi to jednu průpovídku: “chces pobavit Boha? Povidej mu o svých plánech…”

A takoví lidi se pořizují nejen psy, ale i děti.

Jeste te ti moji (pes, kocour i dite) jsou šťastni, veselí a zlobí me o sto šest. Dělají muj zivot veselejší. Tak at ma konečně vesely život i fenečka z videa!

Mela jsem 5 let bistro a nikdy bych si netroufla zrovna těstoviny carbonara delat jinak než z pasterovaných vajec. Zrovna v tomto případě je chut uplne stejna a jidlo naprosto bezpečné.

Ale vždyť víme, jak je prace školní kuchařky finančně ohodnocena. Tak se ji asi nechtělo přemýšlet…