

Výkon Jiřího Procházky v titulové bitvě působil spíš jako ukázka taktického selhání než výkon šampiona. Měl soupeře prakticky nalomeného, když byl Carlos Ulberg po zranění kolena viditelně omezený, jenže místo chladného a disciplinovaného dokončení zápasu přišel zbrklý chaos, přemíra emocí a naprosté selhání zápasového instinktu. Promarnil moment, kdy měl titul doslova na dosah. Procházka tentokrát neprohrál jen jednou ranou, ale především vlastním...

Zase jeden ukázkový článek postavený hlavně na panice a bombastických formulacích. Místo věcného vysvětlení jen nafouknuté drama, které má čtenáře hlavně vyděsit. Novinařina pro emoce, ne pro rozum.

Po letenkové ostudě a po absurdním nápadu cpát vlastní podobiznu na výroční bankovku už tam ten pán dávno neměl sedět, natož inkasovat plat vyšší než šéf Fedu. Tohle není důvěryhodnost centrální banky, ale nafoukané papalášství v přímém přenosu.

Generálské hodnosti by měly zůstat výhradně v armádě, protože právě tam mají svůj historický, odborný i symbolický význam. Generál není jen čestný titul, ale označení pro člověka, který nese odpovědnost za obranu státu, velení ozbrojeným silám a rozhodování v situacích, kde jde o bezpečnost země i lidské životy. Pokud se takové hodnosti začnou rozdávat i mimo armádu, jejich význam se nevyhnutelně rozmělňuje a ztrácí váhu, kterou si budovaly po generace.

Další Letná, další kolektivní terapie pro lidi, co si potřebují připadat dějinně významní. K čemu je to dobré? Hlavně k tomu, aby si dav udělal fotku, zatleskal řečníkům a odcházel s pocitem, že právě zachránil republiku?

Rakušan zase jen nálepkuje a moralizuje. Místo věcných argumentů vytahuje řeči o „frackovitosti“. Kritizovat se má konkrétními fakty, ne arogantními výkřiky.
28