

Mrzí mě, že vývoj a rychlé nasazení humanoidních robotů není evropskou prioritou. Ale nevadí. Auta byla kdysi výsadou Evropy a dnes v nich jezdí celý svět. Když humanoidy dotáhnou v Číně a opravdu budou fungovat, časem je budu používat i já v Evropě. Hlavně že na tom někdo pracuje.
Dovolím si trochu zasnít. Právě humanoidi mohou být jednou z cest k úplně jiné ekonomice.
Představte si, že přijedu na stavbu jako elektrikář a se mnou přijede deset...

Máme za barákem deset tisíc prasat. Občas smrdí. A když jsem si jako malý stěžoval dědovi na ten smrad, odpověděl mi:
„Ale na talíři ti nesmrdí, viď?“
A to je vlastně hlubší myšlenka, než se na první pohled zdá. Často nás žene NIMBY přístup k ochraně vlastního pohodlí a vlastních práv. Chceme nebýt ničím zatěžováni, ale takhle společnost prostě fungovat nemůže.
Někdo má za barákem fabriku, někdo chov prasat, někdo silnici, železnici...

A přitom jsou řešení nasnadě… Zachytávat vodu v krajině nahoře u pramenů, dát jí čas, aby se vsákla. To je jedna z nejúčinnějších obran jak proti suchu, tak proti povodním.
Chovat se tak, abychom měli každý den o něco nižší uhlíkovou stopu, ale zároveň se nemuseli příliš omezovat. Mám obrovský dům, ale jeho roční uhlíková bilance je záporná. Mám elektromobil a jeho uhlíková stopa je zhruba pětkrát nižší. Sázím stromy – jejich životním úkolem je ukládat uhlík do dřeva....

Prarodiče jsou často obrovskou komplikací při výchově. Často se totiž jedná o generaci, která nemá tak snadný přístup k informacím a je zvyklá předávat zkušenosti z generace na generaci především na základě pocitu: „Takto to dělali naši prarodiče, takto jsme to dělali my, a proto by to tak měly dělat i naše děti.“
To je ale často jen chiméra. Tímto způsobem se mohou nevědomky přenášet i negativní vzorce z jedné generace na druhou....

Je méně vody, než je obvyklé. Problém je ale v tom, že tento stav trvá dlouhou dobu. Když porovnám průtoková minima v srpnu v Sušici loni a letos, jsou si velmi podobná. Rozdíl je v tom, že letos nedochází k jejich pravidelnému zvyšování a následnému poklesu, z čehož vyplývá celkový nedostatek vody.

Bohužel, když se bavím s Němci, s těmi, kteří posledních 30–40 let budovali Německo, tak jsou z vývoje situace nešťastní. Běžné strany jsou bezradné.
Třeba paní, která pracuje ve školce, mi vyprávěla, jak nejsou schopni zvládat děti migrantů, především z Afriky, Blízkého východu a Balkánu, a jak jim doma rodiče říkají, že nikdy nebudou muset pracovat. Tak pak utíkají sem do Čech na dovolenou.
Jak říkám, Němci nevidí cestu, jak ven z toho průšvihu, a AfD, byť je...
13