

Když vidím ty šampónky s vychrtlým tělíčkem a pečlivě nagelovanou kšticí, kteří jsou nám předhazováni jako praví chlapi, vzpomenu si na ně v práci, kdy se hroutí před každým úkolem nebo nedejbože problémem. Kdyby měli uběhnout kilometr, tak mají infarkt, neumí vzít do ruky nářadí, nesmí se na ně zvýšit hlas. Fakt drsňáci. Třeba ti, co s plechovkou semtexu na střeše svého vytuněného golfa filozofují na benzínce o smyslu bytí a dalších zásadních otázkách.

Jsem podobný ročník, vše si pamatuji jak je to popsáno. Než jsme se zmohli na kotel a ústřední topení, ráno jsme se choulili u kamen, kde maminka předtím zatopila. Nebo jsme tam seděli večer celá rodina a jedli nasušené ovoce, pili čaj a povídali si. Moc hezké vzpomínky.

Tak já zažil jen blbosti jako klikování pro dopis, nějaký zrychlený přesuny v masce s plnou, noční poplachy když se dozorčí nalili, nějaké vyhozené skříňky s oblečením, když nebyly řádné komínky, a drobné posluhy mazákům, ale jinak nic hrozného. 78-80.

Už jsem tu psal jednou, že pan Kovařík nemá pravdu. Rozhodčí připouští neustálé diskuse s hráči, nejen s kapitánem, toleruje dlouhé prodlevy při zahrávání autů, rohů, faulů a trestných kopů. Nechápu, proč pořád chodí do vápna roztrhávat držící se hráče. Nechám je, rozdám pár žlutých a bude klid. Když jsem to spočítal nějakým průměrem, bylo to nejméně 20 minut za zápas. Jen 30 faulů je minimálně 5 minut.

Moc pěkné.