Na fotografii je chybně uvedeno, že vedle Caryho Granta stojí Alfred Hitchcock. Ve skutečnosti se nejedná o Hitchcocka, ale o herce Nigel Bruce, který s Grantem hrál ve filmu Suspicion, z roku 1941. Stačilo by si před publikováním fotografie ověřit základní fakta.

Oběma přeji hodně štěstí a spokojenosti. Jen mě překvapuje ten dnešní trend: člověk procestuje půl světa, ale vrcholná fotografie pro média vznikne na záchodku u benzínky nebo rychlého občerstvení. A „krásný pár“ nechám na posouzení ostatním, mě spíš zaujalo, jak se z toalet stala nová fotografická destinace.

Fascinuje mě, jak bulvár dokáže z běžného rozchodu vyrobit telenovelu na několik měsíců. Dva lidé se rozvádějí – nepříjemné pro ně, ale těžko událost století. Kdyby šlo o anonymního heterosexuálního Frantu a Janu, po druhém článku by byl klid. Tady to vypadá, jako by redakce našla zlatý důl a odmítala ho opustit.

Největší výkon celé kauzy není žádné gesto, ale schopnost z rozmazaných pár vteřin vyrobit článek, který se tváří jako odhalení století. Investigativní žurnalistika žije.

Takže modelky se dnes nesmí usmívat, aby neodváděly pozornost od oblečení? Zajímavé. V 90. letech chodily po mole Linda Evangelista nebo Claudia Schiffer, usmívaly se, působily přirozeně a přesto si lidé všimli i šatů. Možná tehdy návrháři věřili, že jejich modely unesou konkurenci jednoho lidského úsměvu. To byly topmodelky, na které se dodnes vzpomíná.

Když už si člověk myslí, že Madonna narazila na dno, objeví se nová fotka u záchodové mísy a posune laťku ještě níž. Je fascinující, že hudební legenda s kariérou dlouhou desítky let dnes poutá pozornost hlavně tím, co jí vypadne z oblečení. Největší záhada ale zůstává, proč jí to v jejím okolí pořád někdo schvaluje.

Když někdo tvrdí, že problém mají jen komentující, protože si všimli jejích prsou, tak dobře. Ale když něco vypadá tak nepřirozeně, že to přitáhne pozornost dřív než obličej, asi není chyba jen na straně diváků. Připomíná mi to dva nafukovací míče, které rezignovaly na gravitaci a vydaly se vlastním směrem.

Kdyby to slyšel Karel, asi by mu ukápla slza. Můj šálek kávy to není, klip mi nic moc neřekl a toho neustálého hlazení je na mě nějak moc. Ale je to teprve začátek, tak jsem zvědavá, kam se posune.

Mám jen jednu otázku: jsem jediná, kdo si po otevření článku není úplně jistý, jestli se dívá na tu anatomickou partii, kterou titulek prezentuje? 😅 Je to taková hádanka mezi medicínou a moderním uměním.“

Nejkrásnější česká lékárnice“? To zní pokaždé jak titulek z Blesku z roku 2005 a je to opravdu stále se opakující trapné oslovení. A je vlastně fascinující, že i po výhře v soutěži krásy se Jana Doleželová dodnes bohužel nenaučila oblékat s vkusem. Pořád styl „stará mladá“.

Ano, přesně tohle společnosti chybělo — detailní reporty o tom, jak influencerka zvrací do postele. Nobelovka za přínos lidstvu asi čeká za rohem. Neumí nic, nedokázala nic, ale bulvár z ní dělá národní poklad. Tyhle hlubokomyslné výlevy ať si nechá na IG pro své fanoušky, nevnucuje to všem jako životně důležité téma.

Silný materiál. Otevření komunitního domu proměněné v módní thriller o zelené sukni a armádě ‚nadšených fanynek‘. Ještě pár odstavců a Vltavský objeví, že bavorský kroj nosila i Marie Terezie.