

Člověk čeká fotku od kadeřníka a dostane existenciální zpověď o úpadku lidstva. Když už pěvecká dráha kulhá, nastupuje role morální autority a amatérské psycholožky. Instagram jako zpovědnice, kadeřnické křeslo jako filozofická aula. Fanoušci tleskají, bulvár jásá a svět se točí dál — jen Dara je zase o něco moudřejší než zbytek planety.

Prezident byl na olympiádě, fandil sportovcům a internet se prý „dojal k slzám“. Bulvár z toho rovnou vyrobil národní obrození a bonusově i budoucí prezidentku. Stačilo, že se Pavel usmál, Eva stála vedle něj a někdo v komentářích napsal vtip. Jeden.
Fakt bych chtěla vidět toho šílícího davového fanouška, co chce paní Pavlovou na Hrad. Zatím to působí spíš jako redakční fantazie po třetím proseccu. Podlézavé, přepjaté a trapně nadšené.

Takže nově Smetanová, Decastelová a těšíme se i na Lady Gagaovou, Bieberovou, Blanchetovou nebo Yeohovou. Přechylování povýšeno na povinnost — zdravý rozum se omlouvá, dnes nevysílá.

Eliška dráždí v bikinách… ano, bulvár opět objevil, že když je někdo na hranici zmizení, tak je to automaticky „sexy princezna“. Od kdy je anorexie nový ideál krásy? Ale hlavně že titulky jsou žhavé.

Je fascinující, jak se z klasického ‚nevyšlo mi výběrové řízení‘ stal existenciální manifest o útlaku žen, OnlyFans a tajném spolku zlých šéfových. Člověk skoro čeká, kdy do příběhu vstoupí ilumináti, ještěrčí lidé a personalistka, která jí závidí Wi-Fi heslo. Každopádně obdivuju tu logickou linku: nedostanu práci v kanceláři → musím zachránit ekonomiku erotickou tvorbou. To je kariérní plán, který by měl jít rovnou do učebnic HR managementu.

Když člověk čte tenhle nadpis, skoro si představí, jak autor při jeho psaní neví, kam s očima, ušima ani myšlenkami, a pointu hledá někde na zemi spolu s vlastní bradou. Vytvořit senzaci z narozeninového přání a popisu šatů je opravdu novinářská akrobacie hodná potlesku… nebo alespoň nechápavého pohledu.
Jestli tohle má být důkaz, že bulvár ještě drží kolena nad zemí, tak spíš působí, že už dávno klečí a zoufale hledá téma, které by stálo za titulek.

Místo zločinu Zlín na mě bohužel působí jako seriál, který vznikl spíš z povinnosti než z nápadu. Jako by se někdo rozhodl pokračovat v dříve celkem úspěšném formátu, ale cestou došla nejen inspirace, ale hlavně peníze. Výsledek je chudý, nevýrazný a místy až bolestně amatérský. Akční scény jsou vyloženě směšné a místo napětí vyvolávají spíš rozpaky. Postava „drsného kriminalisty“ v podání Holuba je kapitola sama pro sebe – přehrávání, křečovitá snaha o tv...

V každé běžné demokracii by tahle kauza skončila rezignací ministra životního prostředí. U nás se místo toho mluví o „změně stylu komunikace“ a snaze neeskalovat vztahy s Hradem. To ale není řešení, jen odkládání problému.
Premiér Babiš se v celé věci motá v kruhu a vyhýbá se jasnému rozhodnutí. Pokud prezident mluví o vydírání a existují zveřejněné důkazy, není co uklidňovat, ale co vyřešit.
Výsledek je předvídatelný: dlouhá kauza, soudy, demonstrace a vlád...

Jakože paf. Já tak paf, že hledám spadlou bradu, kolena v háji a nevím, kam s očima. Prosím vás… je to prádlo, ne paranormální jev.

Když jste ve vládě 14 dní i s cestou a už stíháte ignorovat prezidenta republiky, tak to klobouk dolů. Zvlášť pokud je to proto, že vám nebylo vyhověno v personálním přání, které by neprošlo ani základní bezpečnostní kontrolou. Nesouhlasit s prezidentem je v pořádku. Hrát si na uraženého revolucionáře v přímém přenosu už méně.

„Chtěla jsem zalívat kafe v kanceláři, ale osud (a výstřih) mě zavál na OnlyFans.“ Nikdo ji nechce jako chůvu, školka zavřela dveře dřív, než zazvonil zvonek. Ale nezoufejme – internet je milosrdný. Mezitím se dozvídáme, že máme být sami sebou… ideálně po několika estetických úpravách a s citátem z Pinterestu pod černobílou fotkou dekoltu. Zkrátka: když nejde práce za člověkem, člověk jde za algoritmem. A to je, přátelé, ta pravá autenticita.

Okořenila? Spíš nevhodná a nevkusná volba, která se k akci vůbec nehodila. Škoda, outfit měl být přínosem, ne rušivým prvkem.
47