

Chování pana Kramného po smrti manželky a dcery se zcela vymykalo běžnému, tzv. normálnímu, chování truchlícího otce a manžela, a to ani pro případ, že obě zabil či nezabil. Za mě je buď dvojnásobný vrah nebo duševně nemocný člověk, ovšem na svobodu s právem dál žít plnohodnotný život prostě nepatří.

Pořád si myslím, že přídavky na děti by měly být dávkou, která náleží dítěti bez ohledu na příjmy rodičů. Pořád si myslím, že sociální dávky by neměly být běžnou součástí rozpočtu práceschopných lidí (neochota pracovat není totéž). Podle mě je normální žít do výše svých příjmů či rezerv, pořizovat si tolik dětí, kolik jsme schopni s otcem dětí uživit, pokud nedojde k nějaké mimořádné situaci.

Ač seniorka, opravdu netvrdím, že dřív bylo všechno skvělé. Ale to, že přídavky na děti náležely všem dětem bez ohledu na příjmy jejich rodičů, a to, že příjemců sociálních dávek bylo minimum, pokládám za správné. Příjemců různých příspěvků a dávek z řad práce schopného obyvatelstva je opravdu příliš. Systém snažíš se, tak samozřejmě nedostaneš nic, ale navíc budeš ještě ze svých daní podporovat ty co se nesnaží, pracují na černo nebo jsou papírově...

Každý to má jinak - jiné možnosti, jiné představy o dovolené. Já třeba nyní doháním, co jsem dříve nestihla. Na dlouhé lety si netroufám, takže kromě vánočního Egypta preferuji Evropu u moře. A i když se mi někde hodně líbilo, tak příště zkusím zase něco nového - život je krátký a pěkných míst hodně.

Je vcelku logické, že se ty rozdíly budou stále snižovat tím jak ubývá žen, které v minulosti odcházely do důchodu výrazně dříve než dnes (např. při třech dětech vznikal nárok ji v 54 letech věku). Od ročníku 1972 by zřejmě měla být věková hranice vzniku na SD stejná u žen i u mužů. Srovnám-li dřívější maminku tří dětí a tu od ročníku 1972, tak rozdíl je celých 11 let, což činí 16,5 procenta výpočtového základu - to není málo.

Jako pracující důchodkyně sice nedostávám státní příspěvek, ale jsem v situaci, kdy mohu tzv. penzijko kdykoliv začít čerpat. Spořím měsíčně 4000 Kč, na dani se mi vrátí 600 Kč, zaměstnavatel přispívá 1000 Kč. Suma sumárum, kdybych penzijko neměla, přijdu o 1 600 Kč měsíčně.

No, nevím. Jedna vláda zastropuje, další zase odstropuje. Trápí to často lidi, kteří vůbec nemohou tušit, co vlastně bude platit v době, kdy se jich to bude týkat. Já vždy vycházím ze situace, ve které se nacházím či reálně nacházet budu. Jako pracující důchodkyně jsem sice nebyla nadšená z toho, že mi předchozí vláda zrušila navýšení SD za odpracovaných 360 dní o 92 Kč měsíčně, ale když jsem si spočítala, že 6,5 procentní úspora na platbách sociálního...

Vdovské a vdovecké důchody se nyní týkají i registrovaných partnerů. Jsem rozvedená pracující důchodkyně, kromě SD nepobírám žádné sociální dávky. Volní muži v obdobném postavení nejsou k mání. Asi bych si měla najít nějakou rozvedenou důchodkyni, která také kromě SD nepobírá sociální dávky, a uzavřít s ní registrované partnerství. Bonusem by byl vdovský důchod pro tu, která přežije. Stát, rozuměj daňové poplatníky, by to mohlo vyjít celkem draho.

Ono by to v konečné fázi nemělo být až tak šíleně nákladné. Mnoha zaměstnancům se doplácí do zaručeného platu, někomu pár stovek, jinému třeba osm tisíc. Pokud takovému zaměstnanci zvýším tarifní plat, tak ušetřím na doplatku do zaručené mzdy. Zaměstnanec pak nějaké zvýšení tarifního platu na svém účtu neuvidí. Na druhou stranu nebylo moc normální zvyšovat zaručené platy a nezvyšovat tarifní platy. Není zrovna motivační, když všichni budou pracovat za stejný - zaručený plat.

Tak předpokládám, že podnikatelé ve styku s cizinou běžnou používají Eura (i v dobách mého socialistického mládí se pužívaly v rámci zahraničního obchodu konvertibilní dolar, marka či rubl). Pokud má být Euro výhodnější pro dlužníky než pro věřitele či střadatele, tak děkuji, nechci. Česká koruna mně nijak nekomplikuje v současné době ani dovolené v zahraničí, prostě s ní nemám žádný problém.