Typický případ střetu zájmů Andreje Babiše. Andrej Babiš přihazuje peníze Agrofertu, který teď patří jeho rodině. U nás to projde, v EU ne.

Donald Trump jen hodil Polsko přes palubu. miloslavgrundmann.substack.com/p/polsko-trumpova

Rusko se snaží zakonzervovat předchozí mocenské poměry a Západ se je snaží změnit ve svůj prospěch a v neprospěch Ruska. Důsledkem je válka. Naprosto banální situace, na které není nic podivného. Spíš by bylo divné, kdyby Rusko pokračovalo v ustupování Západu i po 30 letech neustálého ustupování s vírou, že se postup Západu zastaví sám od sebe. Někomu jinému než Putinovi by ruply nervy mnohem dřív. Sporný obsah

Právě že ne. Předseda vlády totiž ovlivňuje, jaká budou pravidla rozdělování peněz obecně. Může tedy podpořit taková pravidla, aby Agrofert díky těmto pravidlům dostal víc jen proto, aby pomohl svým dětem.

Kdyby Andrej Babiš nijak nemohl ovlivnit vyplácení dotací Agrofertu, v žádném střetu zájmů by nebyl.

Proč se Babiš rozčiluje ? Jedná se o nepodstatnou událost, kterou by se tajné služby ani nemusely zabývat. Takových blbostí bude v budoucnu plno.

Prezident má samozřejmě právo zákon vetovat a své veto zdůvodnit. Z toho však ještě neplyne, že vláda má povinnost považovat jeho argumenty za natolik závažné, aby o nich vedla rozsáhlou veřejnou debatu. Ústavní pravomoc lze prezidentovi dát zákonem, intelektuální autoritu nikoli.

Zájem ostatních o naše názory se nedá nadekretovat. Musí vzniknout tím, že ty názory jsou dlouhodobě zajímavé, originální, dobře zdůvodněné nebo alespoň nutí protivníka přemýšlet... Zobrazit vše

Na této kauze je podle mne zajímavější něco jiného než samotná nemocnice. Ukazuje poměrně zásadní rozdíl mezi prezidentem a vládou v tom, jak oba skutečně chápou obranné výdaje.

Veřejná prohlášení zde mnoho neříkají. Česká vláda je pod reálným tlakem spojenců, aby obranné výdaje zvyšovala, takže bude přirozeně tvrdit, že obranu považuje za důležitou. Mnohem zajímavější jsou její skutečné kroky.

Jestliže vláda vezme nemocnici, kterou chce postavit především jako... Zobrazit vše

Tím se ovšem evropská ochrana uprchlíků obrací naruby. Před válkou mají být chráněni všichni kromě těch, které válka ohrožuje nejbezprostředněji a kterým po návratu hrozí povolání na frontu, těžké zranění nebo smrt.

Ochrana už tedy není poskytována podle míry ohrožení člověka, ale podle toho, zda je pro svůj stát vojensky použitelný. Česká republika a Evropská unie tím fakticky pomáhají Ukrajině vynucovat mobilizační povinnost: kdo se nechce nechat poslat... Zobrazit vše

Zapomíná se na to, proč Írán usiluje o jadernou zbraň. Podobně jako Severní Korea čelí riziku vojenského napadení ze strany USA po desítky let. Nyní byl Írán nakonec vojensky napaden a jedinou šancí kromě bezpodmínečné kapitulace je pro něj jaderná zbraň. To je zatím jediná cesta, jak se obránit přímému útoku ze strany USA.

Tyto výroky Filipa Turka by měly přesvědčit každého, že prezident nepochybil, když ho nejmenoval ministrem. Prezident pochybil jen tím, že své rozhodnutí nezdůvodnil přílišnou hloupostí osoby navrhované na ministra.

Problém spočívá v tom, že po desítky let Západ odmítal představu, že by členství Ukrajiny v NATO mohlo pro Rusko znamenat existenční hrozbu. Že samotná současná politika NATO je pro Rusko existenční hrozbou. Pro samotnou Ukrajinu však její nečlenství v NATO nikdy existenční hrozbu nepředstavovalo. Rusko tedy nikdy nemělo kam ustoupit, protože v případě existenční hrozby není kam ustupovat.

Pan Mitrofanov opět nezklamal. I spor o podjatost ústavního soudce dokáže během několika odstavců proměnit v otázku ruského ohrožení a české obranyschopnosti. Domácí politický konflikt už není konfliktem institucí, právních názorů nebo osobních ambicí, ale další epizodou zápasu s Moskvou.

Jeho závěr je přitom stále stejný: kdo zpochybňuje prezidenta, Ústavní soud nebo dosavadní bezpečnostní politiku, vědomě či nevědomě slouží Rusku. A jestliže Rusko stojí v... Zobrazit vše