Než začneme vyvozovat unáhlené závěry a volat po aktivaci článku 5, počkejme na oficiální stanovisko polského ministerstva obrany a prověření trosek armádou. Podobné situace už v minulosti provázely chaotické a často nepřesné první zprávy.

Nejde jen o samotná čísla v rozpočtu, ale o princip a ústavní rovnováhu moci. Zákon, který oslabuje kontrolní roli Sněmovny a dává větší pravomoci ministerstvu financí a vládě, je nebezpečný. Parlament tu přece není od toho, aby jen bezhlavě posvětil cokoliv, co exekutiva vymyslí. Veto dává poslancům šanci to ještě promyslet a vrátit do rozumných mezí.

Chápu, že se to každému nelíbí, ale Barrandovský most a jeho plastiky tvoří ucelený architektonický celek z 80. let. Umění ve veřejném prostoru nemusí být jen líbivé, je to i svědectví své doby a dílo sochaře Josefa Klimeše sem prostě patřilo. Díky dnešním 3D skenům to navíc bude bezpečné a kvalitní. Město by nemělo bezmyšlenkovitě mazat stopy naší nedávné architektury.

Útočit na Ústavní soud a snažit se vyřadit soudce jen proto, že se mi nelíbí jejich postup, je klasický znak toho, že politikům docházejí věcné argumenty. Ústavní soud tady není od toho, aby sloužil jako fíkový list pro vládní usnesení, ale aby krotil případné přetahované o moc mezi Hradem a Strakovkou. Jestliže si vláda myslí, že má ústavně pravdu, ať počká na řádný verdikt celého soudu a nevede s ním mediální válku.

Je děsivé číst, že řidič předjíždí kolonu odbočovacím pruhem a srazí auto s majáky převážející krev, což vede ke zranění řidiče. Pokud má tento manévr na svědomí Filip Turek, pak je to neomluvitelné. Politik má být vzorem, ne nebezpečným agresorem na silnici. Kdo takto fatálně selže při řízení, ztrácí morální kredit pro výkon veřejné funkce. Mandát poslance by měl být v takovém případě samozřejmostí složit.

„Agresivní jízda, předjetí kolony odbočovacím pruhem a sestřelení auta s majáky (převoz krve), které skončilo zraněním řidiče? To je totální selhání arogantního řidiče. Pokud je viníkem někdo jako Filip Turek, který se prezentuje jako expert na provoz a auta, tak je to o to více zarážející. Člověk, který takto hazarduje se životy a způsobí nehodu takového rozsahu, by měl mít dostatek sebereflexe a okamžitě složit poslanecký mandát. Ve Sněmovně nemají... Zobrazit vše

Sankce se odvíjejí od konkrétní kvalifikace přestupku, ale za tento agresivní způsob jízdy hrozí následující postihy:

Nedovolené předjíždění:

Body: 7 trestných bodů.

Pokuta: Ve správním řízení 5 000 – 10 000 Kč.

Zákaz činnosti: Zákaz řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců až 1 rok.

Poznámka: Tento přestupek nelze řešit na místě (blokovou pokutou), věc jde vždy do správního řízení.

Nedivím se, že nepřijede. Po tom debaklu a vypískání ve Strážnici má zřejmě strach z další reakce veřejnosti. Ministr kultury, který se bojí kulturních akcí a vlastních občanů, je celkem smutná vizitka.

Skutečnost, že diktátor neustále navyšuje počty bodyguardů a rozpočet na tajné služby, ukazuje, že jeho moc není založena na skutečné legitimitě a podpoře obyvatelstva, ale na strachu a represi. Demokraticky zvolení lídři se nemusí izolovat v bunkrech a chránit se před vlastními občany tak extrémním způsobem.

Prostředky, které by mohly jít na ruské zdravotnictví, školství nebo infrastrukturu (mimo Moskvu a Petrohrad), jsou masivně investovány do silových... Zobrazit vše

Podle Článku 51 Charty OSN má každá země napadená nevyprovokovanou agresí plné právo na sebeobranu. Sebeobrana neznamená pouze pasivní čekání na dopad raket, ale zahrnuje i legitimní ničení vojenských kapacit agresora, ze kterých útoky vycházejí.

Pokud Rusko denně odpaluje rakety a drony ze svého území na ukrajinská města a kritickou infrastrukturu, je z vojenského hlediska nemožné válku bránit pouze na vlastním území. Zasažení ruské vojenské logistiky je jediný... Zobrazit vše

Bez ohledu na to, kdo je zrovna na Hradě, tohle je čistá malichernost a politická msta. Místo toho, aby vláda řešila reálné problémy lidí, drahé energie nebo rozpočet, tak si léčí komplexy a snaží se osekávat úřad prezidenta. Tohle není vizitka zralé politiky, ale obyčejné ubohosti.

Česká ústava je postavena na mechanismu, kde se vládní většina a prezident navzájem kontrolují a vyvažují. Jmenování klíčových diplomatů (velvyslanců či šéfů stálých misí) doposud vyžadovalo shodu obou těchto složek moci (vláda navrhuje, prezident jmenuje).

Omezením role prezidenta se tento systém brzd deformuje. Vláda si tímto krokem uzurpuje absolutní kontrolu nad zahraniční reprezentací země a odstraňuje nezávislou kontrolní instanci, kterou hlava státu představuje.