

Nemuseli bychom řešit smrt jedné slonice (která zamrzí), kdyby lidský druh ostatní druhy nepřivedl na pokraj existence. Domněnka, že člověk musí všechno regulovat k obrazu svému je tak ničivá, že pak se pilně snaží udržet vybitý druh horko těžko naživu, aby si pošimrali ega.... Smutné lidské chování.

Mě zaráží pouze dvě věci. Jak nekvalitní plátno použil umělec, že se po šedesáti letech protrhne, ještě pomalované a druhá věc, jakou rychlostí dokáže šestileté dítě hodit šišku, že toto dílo protrhne?