

Já si myslím, že to je v pořádku. Sice kauce je na něco určená, ale nájemce s těmi penězi disponovat nemůže, kolikrát tu sumu dává horko-těžko dohromady, třeba si na to taky musí půjčit za úroky a pronajímatel to má celou dobu v dispozici a může si s tím dělat co chce.

Těžko tomu můžete zabránit. Když budu chtít někomu nakoupit, tak to prostě udělám a hotovo. Dost často se tak s někým i domluvím, když je třeba dlouhá fronta u stánku s pitím. Jednou stojím já, jednou kamarádka. Až je ten, kdo stojí frontu na řadě, přijde ten druhej a pomůže odnést ty nakoupené věci.

No, to je toho. Tak se postaral o děti. Ženský to dělají normálně, jako samozřejmost. U chlapa je to jakože nějakej malej zázrak? Mám z toho padnou na zadek, že se naučil vařit a starat o děti ? Evidentě předtím nezvládal ani svou vlastní sebeobsluhu. Tady se akorát role trochu obrátily. Obvykle je to naopak. Chlap se nestará a ženská je na to sama. Akorát ženská o tom nepíše články, protože sebeobsluhu a starost o děti zvládá jaksi samozřejmě.

Myslíte si, že my staří jsme před čtyřiceti lety věděli s jakým důchodem můžeme počítat ? Autor zřejmě spadl z jahody na znak. Od té doby, co jsem začínala v osmdesátých letech pracovní kariéru, tak se to změnilo tolikrát, že to nedokážu ani spočítat. Ani teď, kdy mám důchod za rohem, pořád nemůžu mít jistotu, jak se bude důchod počítat. Minulá fialová vláda mi výpočet zas o něco zkrouhla, ani ne deset let do důchodu. Tihle slíbili, že to vrátí a stejně se...

U mě by tedy nepochodila. Já myslím, že jsou i jiné možnosti než šoupnout děcko natrvalo babičce. Však může přejít na kombinovanou formu studia a bude mít čas na všechno. Já jsem taky tak vystudovala, ještě k tomu při zaměstnání a jako samoživitelka jsem se přitom starala o dceru. Dcera sice nebyla miminko, chodila na ZŠ. Tatínek nefungoval vůbec, jen prarodiče si dceru brávali, když jsem měla o víkendu přednášky, nebo zkoušky. A šlo to.

Tak já jsem byla v systému už před třicítkou. Do důchodu jdu asi za pět let a víc jak 1,5 mil. mít na penzijku nebudu. Tehdy by to byla spousta peněz, dnes nic. Nedělám si iluze, že dnešní třicátníci na tom budou po třiceti letech spoření na penzijku líp. Kdo žije z normálního platu a nic nezdědil, má rodinu, děti, platí si bydlení, tak zvláštního neušetří a penzijko ty úspory teda nijak zvlášť nezhodnotí.

Tam se ani nepíše, proč se dcera nestará a jaký rozsah pomoci paní vyžaduje. Dcera pravděpodobně ještě nebude v důchodu. Každej nemá možnost a prostředky aby nechal práce a zůstal doma pečovat. Většinou i ty děti už nejsou nejmladší a nemají energie na rozdávání. A mnohdy ti staří odmítají spolupracovat. Znám to z vlastní zkušenosti i z okolí. Dožadují se osobní pomoci, odmítají jakékoliv placené služby - pečovatelky, uklízečky. Přijde mi to od těch...

Na ZŠ jsem chodila za totáče, v době, kdy děti, které z nějakého důvodu učivo nezvládaly, tak byly většinou brzy přeřazeny do zvláštní školy, pokud tam nebyly od začátku. Ale sem tam někdo takový na chvíli v naší třídě vyskytnul. A pamatuji si, že takoví žáci dokázali svou neukázněností rozložit celou hodinu - např. prakticky negramotní romové, a taky si pamatuji čtení žáka dyslektika, jak to zdržovalo, jak mě to jeho koktání rozčilovalo a nebavilo mě to...