

Švamberk kritizuje vládu za přehnanou reakci, ale sám sklouzává ke stejnému přehánění. Osmdesátistránkové vyjádření ve vážném kompetenčním sporu není žádná groteska, nýbrž podrobná právní obrana. Kritizovat lze útočný tón vlády, ale zesměšňovat samotnou právní argumentaci je nefér. Článek je spíš komentář proti Babišově vládě než nestranný rozbor problému.

Článek podle mě účelově počítá jen náklady, ale téměř ignoruje přínos opatření. Snížení daně z nafty skutečně zlevnilo palivo, zmírnilo inflační tlak a pomohlo dopravcům, firmám i běžným řidičům v době prudkého cenového šoku.
Tvrzení, že stát za čtyři miliardy „skoro nic nedostal“, proto není fér. Ano, opatření bylo drahé, plošné a mohlo skončit dříve. To ale neznamená, že bylo zbytečné.
Srovnávání se školkami, domovy seniorů nebo vojáky je hlavně emocionální...

Ničení památek a čmárání hákových křížů je odporný vandalismus, který musí řešit policie a soudy. Ale je velmi nebezpečné, když se podobné excesy okamžitě používají jako zbraň proti demokraticky zvolené vládě. Bez důkazů házet odpovědnost za činy jednotlivců na celý kabinet není obrana demokracie, ale politická manipulace. Kdo opravdu chce uklidňovat společnost, neměl by z každého incidentu vyrábět nálepku pro své odpůrce. Vandalové mají být potrestáni —...

Takové oslavné texty o politicích mi připomínají dobu před rokem 1989, kdy média běžně budovala kult osobnosti kolem pohlavárů. Politik má být posuzován podle práce, rozhodnutí a odpovědnosti, ne podle toho, jak dobře vypadá při běhu. Média by měla moc kontrolovat, ne ji obdivně opěvovat.

Další ukázka dvorské žurnalistiky. Místo věcného pohledu na roli první dámy a smysl podobných cest čteme, jak „zazářila“ a „nešla přehlédnout“. Podobné oslavné portréty pohlavárů a jejich okolí byly běžné v médiích před rokem 1989. Jen se změnil slovník — kult osobnosti dnes nosí modernější kostýmek.

Prezident má právo zákon vetovat. Jenže když předem veřejně prohlásí, že může vládě „znepříjemňovat život“, pak jeho první veto logicky působí spíš jako politická odveta než jako nestranné rozhodnutí.
Petr Pavel si tím sám podkopal důvěryhodnost. Prezident nemá být opozičním lídrem ani trestat vládu za špatné vztahy. Zákony má posuzovat podle jejich obsahu, ne podle toho, kdo je předložil.
117