

Nejsem fanouškem opozice a vládní garnitury už vůbec ne. Politici přicházejí a odcházejí, ale to, co nás má chránit před svévolí moci, je Ústava ČR. Ta má být svatá a není to trhací kalendář.
V diskusích často zní: „Vláda vyhrála volby, tak může všechno, a prezident ohýbá Ústavu.“ To je nesmysl. Prezident Ústavu neohýbá – dopředu jasně říkal, že využije standardní cestu a podá kompetenční žalobu.
Podle čl. 63 Ústavy prezident zastupuje stát navenek. Nejsme absolutní...

Pořád se mluví o „trapasu“. Ale kde přesně?
Zahraniční média nepsala o ostudě České republiky. Všímala si hlavně toho, že se český politický spor přenesl až na summit NATO. To je zásadní rozdíl.
Na summitu ostatní státníci řešili obranné výdaje, bezpečnost Evropy, podporu Ukrajiny a budoucnost NATO. Prezident Petr Pavel se navíc zapojil do Munich Security Conference Leaders Meeting, kde vystoupil k evropské bezpečnosti a obraně....

Článek krásně ukazuje, jak se to komu hodí. Nejdřív byl Pavel podle opozice vládní loutka, a když teď pojmenuje věci reálně a srovná si obě strany, tak se do něj Havlíček pustí, že mu odmítají dělat křoví. Prezident jen ukazuje nadhled a zdravý rozum, což je v kontrastu s výplody téhle vlády pro mnohé politiky očividně nestravitelné.

Vůbec nechápu, proč se Václav Klaus pořád takhle naváží do Petra Pavla. Současný prezident přitom nic takového nedělá, Klaus je mu očividně lhostejný. Celé to spíš působí, že se u bývalého prezidenta projevuje starý komplex – za celý život nedosáhl ve světě takového uznání jako Václav Havel, a teď těžko nese, když vidí respekt k současné hlavě státu. Je to od něj jen zbytečná zapšklost.

Tato čísla z Rakouska jsou vyústěním dlouhodobého alibismu. Sám mohu srovnávat, protože jsem za „socíku“ emigroval na Západ. Odcházel jsem s absolutním vědomím toho, že se musím stoprocentně podřídit zákonům a kultuře nové domoviny. Neexistovalo, že by to bylo naopak. Kdybych tehdy jen naznačil, že se mi něco nelíbí, okamžitě bych fičel dál. Přesto jsem si už tehdy všímal, že lidé z Turecka či Indie měli často větší zastání než já, ačkoliv jsem měl daleko...

Fascinuje mě, jak se lidi dokážou neuvěřitelně rychle měnit. Za komančů jsme všichni (nebo aspoň ti normální) snili o svobodě, o tom, že nás nikdo nebude buzerovat za maskáče nebo za to, kam jedeme. A dneska? Přijde mi, že té svobody mají někteří až moc a neví, co s ní, tak dobrovolně volají po pevné ruce.
Já si tu dobu pamatuju moc dobře. Ještě než jsem emigroval, tak jsem jako mladej kluk na čundr chodil na nádraží rovnou s občankou v ruce. Už jsem...

Dovolím si reagovat na opakující se obhajoby Viktora Orbána – nikoli z pozice vzdáleného pozorovatele. Část mé rodiny žije v Maďarsku, tamní poměry tedy vnímám bezprostředně.
Orbánův systém není pouhou politickou aférou, ale strukturální přestavbou státu ve prospěch úzkého okruhu oligarchů. Nejvýmluvnějším příkladem je Lőrinc Mészáros – vesnický instalatér a Orbánův osobní přítel, který se za éry Fideszu stal nejbohatším Maďarem díky státním zakázkám. Na otázku, čemu...

Jako právník, který po emigraci za komunismu prožil desítky let ve Švýcarsku, cítím povinnost varovat před naivním vnímáním přímé demokracie. Často se u nás tento systém vykresluje jako růžová zahrada, ale realita je mnohem komplexnější a pro nepřipravenou společnost i nebezpečná.
Švýcarský model stojí na staletích právní evoluce a extrémní občanské disciplíně. Nejde o „všelidové hlasování“ o pocitech, ale o precizní ústavní mechanismus. I zde má systém...

Úspěch, nebo hazard na dluh?
Polsko překonalo hranici bilionu dolarů HDP a stalo se globálním hráčem. Je to výsledek dravosti a strategického využívání výhod, které Polsko jako velká země má. Co stojí za jejich skokem?
Obří vnitřní trh: Těch 38 milionů obyvatel je neskutečná síla. Co si Poláci vyrobí, to si z velké části sami spotřebují. Domácí poptávka je drží nad vodou i v době, kdy globální export stagnuje. My jsme s deseti miliony...

Orbánova kampaň 2026 je jen remake starého filmu. V roce 2015 to byli migranti, v roce 2018 Soros, v roce 2022 Brusel a teď Ukrajinci. Vždycky si najde někoho, kdo ho chce údajně 'zničit', aby Maďaři zapomněli, že zatímco oni chudnou, jeho rodina si za státní peníze staví paláce v Hatvanpusztě. To video s dětmi není strach o rodinu, je to cynický kalkul, jak vyhrát volby skrze emoce, když mu chybí výsledky.

Předvést na mezinárodním summitu v Paříži překvapení nad vznikem evropské protiraketové koalice a vinil z něj vlastní úředníky není projevem rozhodnosti, ale čirou manažerskou neschopností. Pokud se o strategickém projektu diskutuje od května a na stole jsou jasné podklady, je povinností premiéra být připraven, a ne si před kamerami stěžovat na resort obrany.
Místo věcné debaty k tématu tak sledujeme stále stejný scénář: ohýbání pravidel, mikromanagement a...
1