

Základním zlom v chápání armády veřejností přišel v okamžiku největšího nebezpečí a hrozby úplné likvidace našeho státu. Byla to mobilizace v září 1938. To bylo spontánní přihlášení se českého a slovenského národa (a možná to někoho překvapí, ale i valné části maďarských a polských spoluobčanů) k existenci vlastního státu. Toto byl moment, který mohl a měl být základem budování skutečných vztahů občana a státu, jejich pevné sounáležitosti. Bohužel vzápětí...

I svého psa učíte, že nesmí od cizích brát nic k žrádlu. Myslím, že děvče v osmé či deváté třídě by mohlo být chytřejší než poslední vořech. To nic nemění na tom, že ta "dáma" s vybitou baterkou má vybitého i něco víc.

Jistě je to zajímavé a každá kultura má své zvyklosti i v této oblasti. Všimněte si, jakých výsledků tyto jiné kultury dosahují ve vědě, technice, písemnictví, zdravotnictví ve srovnání s naší civilizací, postavené na křesťanských základech, tedy v pojednávané oblasti poněkud prudérní a zaostalé. Nevím, zda je zde příčinná souvislost, v každém případě je to zajímavé.

Zajímavý detail - červené trenýrky a bílé tričko nedávaly prostor pro individualitu a byly projevem podřízenosti režimu - a co školní stejnokroje třeba v Británii? On ten minulý režim stál za ..., ale nadávat na úplně všechno včetně cvičebních úborů je stupidita. A co sokolské stejnokroje, to byla a je taky totalita?

Psal jsem už před mnoha lety:
Jsou dva způsoby, jak se vlast stará o své padlé vojáky. Jedna cesta je pohřbít je důstojně na místě bojů, druhá cesta je zbudování čestného pohřebiště doma, ve své vlastní zemi. Skutečně civilizovaný stát se stará o hroby všech vojáků padlých na jeho území a to včetně těch, kteří tehdy bojovali proti němu.
V roce 1928 se začal v Praze na Vítkově budovat památník československým...

Všechny komentáře, které se zde nacházejí - byť mají v mnohém pravdu - mají jeden velký společný a pro mne zásadní nedostatek. Každý, kdo byl před svým prozřením komunistou, musel nutně prožít okamžik, kdy se podílel na likvidaci "třídního nepřítele", konkrétního člověka a to buď osobně, byl přímým aktérem, nebo schvalovačem, kejvalem. Neznám jediný případ, kdy by se takový napravený a odpracovaný soudruh tomu konkrétnímu člověku, kterému stál na krku...
34