V Praze jsme chodili na koupaliště do Divoké Šárky. Funguje dodnes, je to nádherné retro. Ale jen pro statečné. Bazény se plní vodou z potoka, která se stále obměňuje, takže se nikdy nestačí ohřát. Myslím, že tam davy nebudou nikdy. Navíc se tam musí šlapat cca 1,5 km od MHD a to taky mnohé odradí. Naštěstí.

Jiřák dostal pěkně na frak. Člověku je z toho jenom smutno. Vůbec mě to tam teď neláká.

Mně fascinuje, kolik lidí nadává těm, co nesnáší horko, že jsou tlustí a nevím, co ještě. Jenže on je taky někdo starý nebo nemocný nebo zkrátka není teplomilný. Já kolikrát ještě dlouho na podzim chodím jen v tričku a lidé už vytahují prošívané bundy. A přitom je třeba 15 stupňů. Za mě zoufale neotužilí. Ale určitě bych kvůli tomu nikoho nenapadala.

Tak úřady nezvládly ani takovou banalitu jako zaslat info do datovek. Samozřejmě jsem o této změně věděla a ještě mě informovala i moje účetní, ale fakt mě bavily zprávy "všem živnostníkům bude zasláno...", tak to ani omylem.

Moje milované místo. Autor tohoto článku je též výborný spisovatel, mám od něj knížku Novohradské hory z edice Za tichem. Našla jsem tam spoustu tipů na zajímavé výlety.

Tohle jsou zlatí lidé! Manžel loni taky našel mládě rorýse, ale nechtěl se trmácet přes město do ZS, tak ho tam poslal taxíkem a nechal si potvrdit příjem. Taxikář koukal jako blázen 😅

Můj tatínek umíral na těžkého Alzheimra. Při mé poslední návštěvě začal najednou mluvit úplně normálně, ptal se na všechny z rodiny, nechal je pozdravovat a "vyřiď jim, že už brzo půjdu". Věděla jsem, že ho vidím naposled. Za tři dny byl pryč. Odešel v noci, ve spánku.