Také jsem zůstala sama s dvouletou dcerou. Ihned jsem začala hledat hlídání pro dceru, abych mohla nastoupit co nejdřív do práce. Podařilo se. Abych ale nebyla finančně závislá na státu, tak jsem měla plný úvazek. Dcera tak byla ve školce první a jako poslední odcházela. To samé ve škole. V druhém pololetí první třídy už chodila sama ze školy do školy. Ja přišla z práce kolem páté. A ne, nebydlely jsme v malém městě, ale v Praze. Bylo to náročné? Bylo, o... Zobrazit vše

Já, dcera a její 13 měsíční syn jsme letěli v době covidu do Řecka na pozvání Řeků žijících v ČR. Taková příležitost se neodmítá. Zaplatili jsme si letenky a letěli z Vídně. Je pravda, že jsme měli obavu jak let vnuk zvládne. Předčil naše očekávání. Při letu do Soluně si hrál a při zpátečním letu usnul.

k tomuto tématu mám co napsat. Autor je zde mnohými napadán, že si vymýšlí a nemá pravdu. Má pravdu, ale téma pojal povrchně. Mám tělesně postiženou sestru s dětskou mozkovou obrnou. Je narozena v roce 1974. Hodně dlouho se nepřišlo na to, že je postižená, ikdyž byl její vývoj velmi pomalý. V jejích dvou letech se s tím začalo něco dělat. Pamatuji si, že ji rodiče odvezli na půl roku do lázní Luže-Košumberk a tam ji postavili na nohy. V Praze byl Jedličkův... Zobrazit vše

Moc hezky napsané. Zasmála jsem se a vzpomněla si na svou dceru jak chodila do školky, která byla také prosklená. To vymyslel fakt genius. Školka je na Palmovce a dítě vás vidí odcházet pomalu až do metra. Naštěstí tam tehdy byly vynikající paní učitelky - bohyně. Moc ráda na ně vzpomínám a musím říct, že i dcera, které je už 26.

Velmi dobře si pamatuji seznam školních potřeb, které jsme my rodiče museli koupit dceři do 1.třídy. Vše jsme za nemalé peníze koupili. Na konci školního roku více jak polovinu věcí dcera přinesla zpět absolutně nepoužité. Například tempery, které tehdy nebyly a myslím, že ani dnes nejsou, zrovna levné. Použili je tehdy pouze při jedné hodině výtvarky. Na konci školního roku byly tempery samozřejmě vyschlé. Když nastoupila dcera tehdy pak do druhé třídy... Zobrazit vše

úplně jste mi při čtení vhrnula slzy do očí. To, co tady píše jedna (ani ji nemůžu pojmenovat) v diskusi, vůbec neberte vážně. Sama mám zkušenosti se svou mámou a vím jak je to náročné. Vy se musíte starat nejen o svou maminku, ale i o svou rodinu, děti a domácnost a do toho ještě máte povinnosti v práci. Je to vyčerpávající fyzicky i psychicky. Mnoho lidí to nedá. Držím vám pěsti. Je škoda, že se maminka odmítla přestěhovat k vám. Ještě jste mohli prožít několik hezkých chvil.

pošlete to Klusovi

nějak nechápu proč řešíte, co si o vás okolí myslí. Váš život nežijí a účty vám taky neplatí. Mě je absolutně jedno, co si kdo o mně myslí. To bych se musela zbláznit.

když jsem měla chatu, pořídila jsem doslova sezónní bazén s nafukovacím prstencem. Plnila jsem ho vodou z vlastní studny. Tehdy byla dcera malá a věřte, že se investice vyplatila. Byla v něm naložená od rána do večera. Blbli jsme v něm dospělí i děti. Vířivka mi nic neříká. To si můžu vlézt do vany. Prostě a jednoduše. Nechť si lidé za své peníze koupí co chtějí. Každý je jiný. Někdo má rád vdolky a někdo holky.

můj vnuk miluje, když se uklízí. Bere to jako hru. K vánocům dostával různé dětské napodobeniny vysavače, smetáku apod. To ho nebavilo. Raději měl ty dospělácké. Samozřejmě, že úklid ve formě vysávání, vytření, utření prachu apod. neděláme každý den, ale jen když to tzv.hoří a už nám to i vadí. Zapneme si k tomu rádio, vnuk (5let) utře prach, vysaje. Já vytřu, naplním pračku, uklidím koupelnu apod. Prostě už od malička ho učíme, že uklízet se ne, že MUSÍ... Zobrazit vše

měla jsem to štěstí, že první 3 roky po narození vnuka bydleli u mě. Takže v podstatě je to moje další dítě. Od dvou let dcery jsem na ni byla sama a vím jak moc mi pomoc mých rodičů tehdy pomohla. Sice bydleli 50km daleko, ale snažili se co to šlo. Tak se také snažím já své dceři s vnukem pomoct. Mám kolegyni v práci, která také hlídá svá vnoučata o víkendu. Myslím si, že ne všechny "babičky" jsou takové jak je popisujete. Otázka je jaký máte se svou... Zobrazit vše

Dalším problémem je i rychlost schvalování takového příspěvku. Maminka byla v posledním stadiu rakoviny. Nechali jsme si ji doma. Požádali jsme o příspěvek na péči. Po třech měsících maminka umřela. Příspěvek nám byl schválen zpětně po její smrti.