Oligarchové asi nabyli dojmu, že si i ve Francii mohou dělat, co chtějí, tak jako u nás. Správný rozsudek.

Radecký byl Rakušan, což je zcela jednoznačné. Jistě by s tím i osobně souhlasil. Nebyl samozřejmě Rakušanem v současném slova smyslu, protože dnešní rakušanství, postavené na německé kultuře a německém jazyku, je produktem až 20. století.

Rakušan v tradičním, dřívějším smyslu znamenalo člověk oddaný císaři, který příslušnost k habsburské říši klade vysoko nad ostatní regionální a jazykové identity. Rodná řeč nebyla důležitá, byť uznání superiority němčiny k... Zobrazit vše

No, o něco lépe to vysvětloval historik Eduard Stehlík. Uváděl, že a slovo "atentát" je v pořádku, jen se vymezoval proti spojení, dnes už naštěstí méně používanému, že parašutisté na Heydricha "spáchali atentát." Slovo "spáchat" samozřejmě evokuje nějaký zločin. Tudíž atentát parašutisté "nespáchali" ale provedli či vykonali.

Osobně mírně dávám přednost termínu "likvidace Heydricha."

Tím vlastně církev nepřímo uznává, že muž, který lebku vzal, aby ji pohřbil, měl pravdu.

Asi nemá smysl polemizovat s jednotlivými ahistorickými nesmysly, polopravdami a nepravdami, uvedenými předním monarchistou Janem Drnkem. Jaká je však hlavní myšlenka tohoto elaborátu? Autor zjevně lituje, že jsme se nestali Němci.

Za legitimní tento názor označovat nebudu, ale máme svobodu slova, takže budiž. Předně bych však podotkl, že tato monarchistická, údajně antinacionalistická rétorika, která je však selektivně zaměřena proti nacionalismu... Zobrazit vše

Myslím, že slabina této stati se skrývá v jejím začátku a trochu i v jejím konci. Ten nadnáší představu, že nebezpečný, krvelačný nacionalismus přišel až v důsledku rozpadu R-U.

Textu přitom v souladu se skutečností uvádí, že nacionalismus a nacionální konflikty existovaly uvnitř R-U už v době jeho existence. Monarchie je držela pod pokličkou, i když přesnější by možná bylo tvrzení, že se těchto jedenáct nacionalismů uvnitř říše navzájem vyvažovalo. Tato křehká rovnováha se... Zobrazit vše

Věřím, že to není úmysl, ale úvod článku vyznívá poněkud jednostranně. Trojspolek byl skutečně umělá, nepřirozená záležitost. Jako dědičného nepřítele nechápali R-U jen Italové, ono to platilo i obráceně. Tři války z předchozího století byly ještě v živé paměti. Příslušníci rakouské vládnoucí dynastie Itálii téměř nenavštěvovali, ze solidarity s vyhnanými příbuznými a s papežem, který se po vzniku jednotné Itálie stal "vatikánským vězněm." Náčelník R-U... Zobrazit vše

Článek obsahuje dost zásadní nepřesnosti i fabulace.

Nacionalismus na bázi jazyka nevymysleli Francouzi, ale právě Němci. Příklad Francouzů naopak skvěle dokládá vznik moderního národa na základě příslušnosti ke státu, který existoval už předtím, na etnicky značně rozmanitém území. Prosazení francouzštiny, která byla jazykem vládnoucích elit státu, přišlo až v důsledku politického sjednocení.

Obnovení české univerzity a další vymoženosti nebyly císařovou kompenzací... Zobrazit vše

76/76.

Moravské vyrovnání mělo jistě v mnohém pozitivní efekt, na druhou stranu znamenalo konec pro národnostně nevyhraněné moravanství. Každý obyvatel Moravy se musel definitivně rozhodnout, zda chce být Čechem nebo Němcem. To samozřejmě velmi oslabilo zemskou identitu, proto je vychvalování tohoto institutu dnešními politickými moravisty poněkud sporné. Vyrovnání bylo funkční řešení, ale pouze do klidných dob. Nacionální vášně, které vyvolala první světová válka, přežít nemohlo.

O této stavbě jsem nikdy neuvažoval jako o symbolu komunismu. Myslím, že ani ostatní, kteří kolem ní prochází, to tak obvykle nevidí. Seznam to už s těmi symboly někdy přehání.

"V důsledku trojího dělení Polska připadá rakouskému mocnářství západní Halič, kterou dnes před 230 lety císař František II. přičleňuje svým patentem k habsburské monarchii. Nastává tak zlatý věk, který v této části dnešní Ukrajiny vzpomínají dodnes."

Což je nesmysl, protože území Západní Haliče dnes nepatří k Ukrajině, ale k Polsku.