

Volila bych variantu se slušně ozvat. Nepotřebuji rozhodně vše nablýskané, jak píšete, ale pokud je špinavý příbor, očištím ubrouskem nebo požádám o jiný. U skleničky bych rozhodně požádala o novou. Však se není za co stydět a pokud jde o přátelé a nepronesete to s opovržením, ale prostě normálně, nevidím v tom problém. 😇

Původní článek jsem nečetla, ale tento chválím. Podotýkám, že jsem matka a svoje dítě bych za nic nevyměnila! Přesto souhlasím se vším, co bylo v článku zmíněno. Svoboda = možnost volby by měla být vždy základem. Mít dítě je ta největší zodpovědnost v životě, zodpovědnost k tomu dítěti! Ne ke státu, ne k partnerovi, ne k nikomu dalšímu. A pokud to někdo cítí jinak, ať už jsou důvody jakékoliv, je to v pořádku. Jinak řečeno, kdo děti nechce, je to jeho...

Ne, že by některé názory tady nebyly podnětné, ale... Přestaňte tu i jinde laskavě linčovat samoživitelky! Sama pracuji už dobrých 17 let a ano jsem samoživitelka! A ano aktuálně dočasně využívám příspěvek na bydlení, protože jsem přišla o práci a vzala jinou, kde jsem prostě musela začít od píky. Posouvám se v práci, příspěvek už tudíž nedostanu a tak by to mělo být, ne? Pomohlo, když bylo potřeba a jedeme dál, už jsem zase na té straně, kde krmím státní...

Za tři roky jsem ve školce takovou oslavu nezažila... U nás se tedy vždycky přeje, rodiče donesou fotky dítěte, paní učitelky je dají na narozeninovou nástěnku, oslavenec dostane kindervajíčko. Dort mají ve školce dřevěný a u něj se přeje. Oslavenec nosí většinou malé pytlíčky, v nich bývají drobnosti - lízátko, obtisk, nálepka, balónek, hopskulka, bonbóny... Slaví pouze třída takže většinou to vyjde na cca 500 Kč pro rodiče oslavence (25 bal. po 20 Kč)...

Šaty v té zelené jsou hezké, ale za mě nic ikonického. Naopak ty na JLo z r.2000 miluju! Vždycky, když někdo vynese některou jejich verzi, hned mi naskočí originál. Tomu já říkám ikonické 👌😉

Moje dcera má jméno. Moje dcera je i miláček. Myslím, že jako ve všem, extrémy škodí a to na obě strany. Výchova našich rodičů měla jisté klady, já jsem jim třeba vždycky byla vděčná, za slušné vychování a způsoby, tresty pokud byly přiměřené taky v pořádku, kdybych si v určitém věku dělala, co bych chtěla bez následků, to by to dopadlo. Když se ale podívám na svůj vztah s rodiči a na vztah se svou dcerou, vidím velký rozdíl. Máme pravidla, máme mantinely...

Jediné s čím souhlasím, je to, že povinná četba obsahuje hodně titulů, které jsou pro mladší čtenáře těžko uchopitelné. Lidé jakéhokoliv věku by měli číst, ale měli by to dělat rádi. Takže nutit někoho do četby, která ho nezaujme nebo nebaví je dle mého názoru kontraproduktivní. Na základní škole jsem s tím měla problém a čtení mě nebavilo. Na střední škole byl výběr povinné četby širší a našla jsem si v něm hodně knih, které mě bavily a vypěstovaly ve mě...

11/12
4