

To je tak typické! Ode zdi ke zdi. Je to největší bolest demokracie, to neustálé střídání pravidel. Jedni něco zavedou, tak to druzí musí nutně zrušit, nebo rovnou překlopit do opačného extrému. Žádná dlouhodobá koncepce, žádná odbornost, žádná vize. Jenom dětské rozkopávání věží z kostiček, které postavil někdo jiný. Je to smutné.

"Pacienti se od července dostanou k více než 1200 novým lékům u praktiků" Pche! Obdržet recept není totéž, jako dostat se k lékům!!! Řada léků neustále chybí, mají mnohaměsíční výpadky - klidně víc než rok. Oční kapky, antibiotika, sirupy na horečku...
Ano, možná je někdy těžké se k receptu dostat. Obvykle je ale hlavní problém vyměnit papírek za účinnou látku. Pro rodiče je to naprosto k zbláznění, protože není nic horšího, než vidět své děti trpět a nemoci jim pomoct...

Podle mě nenajít vhodného partnera není totéž jako být dobrovolně bezdětná/ý. Kdybych nenašla partnera, taky bych byla bezdětná - ale ne dobrovolně. Spíš nechápu fungující páry, které děti nechtějí. Neznám větší štěstí v životě, než mít děti. :)

Myslím, že člověk může věřit vlastním lžím, když je opakuje dostatečně dlouho. Mozek má nástroje na to, jak přepracovat vzpomínky, jak si pamatovat věci jinak, než jak se staly. Mám s tím osobní zkušenost, která mě samotnou velmi překvapila.

Líbila se mi zmínka o tom gaussovském rozdělení populace. Já byla vždycky statnější, a když jsem to jednou na střední konečně srazila na BMI mých štíhlých spolužaček, přestala jsem menstruovat a málem mi vypadaly všechny vlasy. Holt jsem měla svoji normální alias zdravou hmotnost jinde.
