Samotný sestřel není tak zajímavý jako fakt, že po pěti dnech bombardování dokázal ten Jak-130 vůbec odstartovat. Íránu tedy zřejmě stále fungují některá letiště nebo záložní základny.

Příměří předpokládalo kontrolu oblasti libanonskou armádou. Pokud to nefunguje, Izrael bude bezpečnost řešit po svém.

Izrael tady ukázal opravdovou vynalézavost, použít proti režimu jeho vlastní “chytrou” infrastrukturu je nečekané.

Hormuz je jejich nejsilnější ekonomická karta, zasáhne všechny. Když na ni sahají už teď, může to naznačovat, že jim dochází jiné páky a že údery bolí víc, než se veřejně přiznává.

Útočit na Izrael má svou cenu. Kdo střílí na jeho civilisty, nemůže čekat, že odpověď bude jen diplomatická nóta.

Izrael v této situaci nejedná z ideologického rozmaru, ale z bezpečnostní nutnosti. Pokud stát čelí režimu, který dlouhodobě financuje a vyzbrojuje jeho nepřátele, posouvá svůj jaderný program bez plné kontroly a zároveň s ním nikdy nevede přímé jednání, ale komunikuje jen nepřímo přes prostředníky, je logické, že důvěra prakticky neexistuje. V takovém prostředí pak roste tlak na preventivní kroky. Každý stát by měl zajistit bezpečnost svých občanů. Pokud...

Zobrazit vše

Empatie k palestinským civilistům je v pořádku. Ale když se solidarita s Palestinci obejde bez jediné zmínky o Hamásu a jeho vraždění civilistů, nepůsobí to jako soucit s oběťmi, ale jako selektivní morálka. A ta je vždycky podezřelá.

Diplomatická kritika je očekávatelná, ale bez přímé dohody obou stran zůstává realita určována tím, kdo území fakticky spravuje.

Tohle přesně ukazuje realitu, ve které Izrael žije. Neustálé hrozby, pokusy o zastrašení a tlak, který by většina států vůbec nezažila. Přesto fungují bezpečnostní protokoly a situace je pod kontrolou. Právě díky této ostražitosti Izrael přežil desítky let ve velmi nepřátelském prostředí.

Po dvou letech najednou zjištění, že jsou v nemocnici ozbrojenci? To tam předtím nebyli, nebo se o tom jen mlčelo? A pokud ano, z jakého důvodu? Neutralita nemocnice je přece zásadní, takže tohle vyvolává velmi nepříjemné otazníky.

Evropa si může oddechnout z jednoho projevu, ale hlavní je něco jiného – už jsme začali dělat kroky k větší samostatnosti. Zvyšují se obranné rozpočty, posiluje se průmysl i energetická bezpečnost. To jsou konkrétní věci, které mají dlouhodobý význam.

Nejde o to slepě věřit USA nebo jim nevěřit. Pokud bude Evropa silnější a sebevědomější, bude z toho víc užitku pro obě strany. Partnerství funguje lépe mezi rovnocennými – ne když se někdo nechá vodit za ručičku.

Pokud se strany nedohodnou, sporné území se v praxi rozvíjí podle toho, kdo ho reálně spravuje a kontroluje.