

Proč by měl mít člověk automaticky větší politickou váhu jen podle počtu potomků? To, že má někdo děti, samo o sobě neznamená vůbec nic – zvlášť ve fázi, kdy náklady spojené s jejich výchovou, vzděláním, zdravotní péčí a dalšími službami neseme prostřednictvím veřejných rozpočtů všichni.
Pokud už chceme volební právo podmiňovat nějakým „přínosem společnosti“, nabízí se mnohem nepříjemnější otázka: proč ho nevázat třeba na to, zda člověk do veřejných...

"My jsme měli houbeles a taky jsme to nějak zvládli"... super, gratuluji, ale my to prostě nechceme "nějak zvládat". Pokud už máme mít děti, chceme mít alespoň iluzi toho, že to finančně zvládneme z jednoho platu uživit. A to ideálně bez konstantního strachu z placení nájmu, energií, věcí pro dítě...nedejbože nějaké rezervy pro případ, že se něco rozbije nebo budeme chtít na dovolenou. Děti jsou prostě nákladná a často velmi nejistá investice. Navíc to...

Zajímavým argumentem proti tomuto je ten, že v případě omezení volebního práva pro důchodce by došlo k jejich znevýhodnění v rámci politiky. Jinými slovy by v krajním případě mohla takto vyhrát volby strana, která by následně radikálně omezila důchody i následné valorizace a postavila tak zájmy důchodců na vedlejší kolej.
Nicméně totéž zažíváme již nyní, jen obráceně. Protežovanou skupinou jsou dnes právě důchodci a zájmy lidí, kteří je musí živit jsou na oné vedlejší...

Neříkám, že je to hlavní důvod, ale faktem je, že v ČR jsou hlavní protežovanou skupinou důchodci. Průměrný starobní důchod byl minulý rok 20 910 Kč, zatímco průměrný rodičovský příspěvek na osobu 10 490 Kč. Už jen tady je vidět, že mladé rodiny nejsou prioritou vlád. Vyšší příspěvek sice sám o sobě není samospásný, ale ukazuje to na priority.
Obecně se dá říct, že příčinou bude pravděpodobně změna priorit mladších generací (i té mé)... Máme zkrátka jinou...

Co kdyby spolu konečně začali jednat jako dospělí lidé a ne jako parta uřvaných malých kluků, kteří si mezi sebou poměřují penisy? Zvenčí to totiž nepůsobí jako spor o Ústavu nebo o kompetence. Působí to jako soutěž o to, kdo bude mít poslední slovo a kdo komu ukáže, že je větší frajer.
Mezitím se řeší bezpečnost Evropy, závazky vůči NATO a zahraniční politika České republiky. Místo aby stát vystupoval jednotně, sledujeme domácí přetahovanou, která akorát...

Tohle je prostě politické divadlo. Ne proto, aby byli lidé lépe informovaní, ale aby se zase mohlo ukazovat prstem na cizince. Nejvíc to odnesou Ukrajinci, protože jsou nejviditelnější skupinou a část politiků z nich už roky dělá univerzálního viníka všeho možného.
Některé strany (čti: SPD) totiž nestaví podporu na řešení problémů, ale na hledání těch, na které je možné problémy hodit. Místo vysvětlování, proč jsou drahé byty, vysoké ceny nebo nízké mzdy, je jednodušší přesvědčit lidi...

Je potřeba si uvědomit, že v této zemi nežijí jen důchodci, ale především lidé, kteří celý tento cirkus platí… tímto tempem to dopadne tak, že to zaplatí třicátníci na vyšších odvodech, ale zároveň si budou muset odkládat na vlastní důchod, protože v budoucnu dostanou houbeles. To mi nezní jako “sociální spravedlnost”. Pokud chceme solidaritu vůči důchodcům, musí fungovat i ta obrácená, jinak to nemá smysl. Takže kompromisní řešení bude nejspíše zvýšení...

Celé roky jsme poslouchali, že Andrej Babiš není ve střetu zájmů. Pak přišly audity, soudy, Evropská komise a nekonečné debaty o dotacích pro Agrofert. Normální člověk by si myslel, že pokud existují pochybnosti, bude se hledat způsob, jak střet zájmů odstranit. Česká politika ale přichází s originálnějším řešením.
"Co kdybychom odstranili definici střetu zájmů?"
A přesně tak působí aktuální novela zákona. Najednou se navrhuje zmírnit...
Babiš zjistil, že důchodci nejsou investice, ale výdaj.
Pamatujete si tu pohádku? Stačilo zvolit ANO a nespravedlnost kolem důchodů měla zmizet. Valorizace se měly napravit, senioři měli dostat, co jim údajně bylo ukradeno, a všechno mělo být zase zalité sluncem. Jenže pak přišla nepříjemná realita.
Najednou se ukázalo, že rozdávat sliby je mnohem levnější než rozdávat peníze. A tak se z hlasitých předvolebních prohlášení stalo ticho. Z bojovníků...
Léta posloucháme, jak je potřeba chránit seniory před nejistotou, zdražováním a ekonomickými otřesy. A ochrana se postupně změnila v systém, kde je jedna skupina obyvatel stále více odstřižena od běžných ekonomických rizik, která nesou všichni ostatní. Zatímco zaměstnanci, podnikatelé i mladé rodiny řeší rostoucí náklady, drahé bydlení, nejistotu práce a stagnující mzdy, důchody jsou navázány na mechanismy, které zajišťují jejich pravidelný růst bez ohledu...
Takže když se ukáže, že nějaký politik naráží na pravidla proti střetu zájmů, řešením už zřejmě není odstranit střet zájmů, ale odstranit ta pravidla. To je asi stejná logika, jako kdyby člověk nezvládl řidičské zkoušky a navrhl zrušit dopravní značky. Zákon o střetu zájmů nikdy neměl být trestem pro konkrétní politiky. Měl být pojistkou, že lidé rozhodující o miliardách veřejných peněz nebudou zároveň vlastnit impéria, která z těchto rozhodnutí mohou a budou těžit....

Tohle působí hlavně jako klasický výkřik do tmy určený voličům SPD. Část publika, která mnohdy tápe už u základní finanční gramotnosti nebo obyčejných zlomků, najednou s naprostou jistotou debatuje o měnové suverenitě a monetární politice státu. A samozřejmě nesmí chybět povinná dávka řečí o národní hrdosti, jako kdyby samotné zakotvení koruny do Ústavy automaticky vyřešilo ekonomické problémy země. Hlavně hodně emocí, velká slova a pokud možno co nejméně skutečné ekonomické debaty.
76