

No, díval jsem se teď na ten záznam, a je to silně sestříhané. Nevíme, jak dlouho ten projev trval...jestli to byla minuta, nebo 5 minut, nebo ještě déle. V delším projevu se člověk párkrát zadrhne, zakoktá a pod., i když mluví česky, a když se to takto silně sestříhá, můžete udělat d.menta z každýho.
Jako asi to nebude žádná super angličtina, ale k jejímu posouzení by opravdu bylo potřeba nějaký nesestříhaný úryvek.

To je obecně smutná vizitka celého českého národa - líp, než my, mluví anglicky i Křováci. Samozřejmě existují i výjimky, ale co se politiky týče, tak tam mi připadá, že snad přímo přitahuje typy, co neumí cizím jazykem (jakýmkoli) ani kváknout. A je jedno, z které je to garnitury - v tom si ta současná s tou minulou může podat ruce. V Turkově případě je to o to smutnější, že patří již ke generaci, která se anglicky běžně učila ve školách...
Edit: přiznám...

Oslavné mafiánské pomníčky mě moc neberou. Sice můžete namítnout, že Markovič: Hojer také "oslavoval" vraha, ale tam spíše šlo o to ukázat i jeho lidskou stránku; nešlo o oslavu, spíš o psychologický portrét sériového vraha a jeho nekonvenčního vztahu s vyšetřovatelem. I proto měl ten seriál i určitý umělecký přesah, pro který bych si ho uměl představit i ve vysílání ČT, na rozdíl od různých pomníčků devadesátkových grázlů.

Myslím, že pokud žalobkyně nepřivede k soudu asi tak devítilétého kudrnáče, tak prokázat mu to bude dost obtížné 😉
Ale vážně: je správné kvalifikovat toto jednání, pokud k němu vůbec došlo, přestože je zavrženíhodné, jako znásilnění?! Neznevažuje to potom skutečné znásilnění, potažmo jeho oběti?

Tohle je na mě moc složité. To, co se v článku nazývá dvojplamenem mi spíše připomíná fenomén femme fatale, to jsou lidé - v tomto případě ženy, ale mohou to být i muži - kteří dokáží navodit dojem naprostého splynutí duší. Zamilovávají se rychle, intenzivně, velmi vášnivě a stejně rychle se i odmilovávají v okamžiku, kdy se "provalí", že jedna duše jsou přecejen duše dvě a dojde k narcistnímu zranění, které je navíc úměrné tomu původnímu vzájemnému propadnutí....

To by mě zajímalo, co inovativního dělá. Protože skutečně tvůrčí činnost vyžadující přemýšlení nebo soustředění, se víc než 8 hodin v kuse zkrátka dělat nedá. Pak následuje to, co je popsané v posledním odstavci: vypnutí mozku. U většiny lidí to ale bez odpočinku nastává mnohem dřív - už po několika hodinách.
Pozoruhodné také je, že s neutuchajícím nadšením a nasazením vlastního zdraví pracují tito lidé na něčem, co je, a nejen je, má nakonec nahradit. Prostě práce snů 🙂

Tak hlavní problém je v tom, že celá tato kauza nevyústila v to, v co podle mě vyústit měla: a to v nějaké autoritativní rozhodnutí Ústavního soudu, který by jednou provždy vyložil, zda prezident má právo blokovat jmenování ministra, který se mu nelíbí, nebo ne.
Můžeme se přít o to, kdo to k tomu Soudu měl předložit - podle mě to měl být spíš prezident, který svým nejmenováním porušil ústavní zvyklost, ale každopádně to měla udělat alespoň jedna ze stran. Teď tu máme situaci, kdy...
6