

Účel světí prostředky. Dálkový autobus konečně zastavil a všichni k toaletám. Muži byli rychlejší, zpravidla partner některé ženy čekající ve frontě dal pokyn ženám k užití pánských kabinek. Někdo zůstal u dveří, kdyby ještě nějaký muž měl akutní potřebu a měl s tím problém. Tak to fungovalo už dávno před mnoha léty.
Ale společné WC? Tak to raději ne. Ženy by ten kousek soukromí proměnily v ženský klub a kosmetický salón, drbárnu.

Líbí se, je praktická, je bezpečná... Mnoho kupujících se rozhoduje pro barvu v základní ceně, protože ty další jsou za příplatek. A ti, co už vystřídali více vozidel, tak ti barvu neřeší, nenpovažuji ji za důležité kriterium.

Je naivní domnívat se, že společné bydlení by byla výhra pro všechny. Mladí se potřebuji osamostatnit, poznat nové a za prací mnohdy musí vyrazit do světa. O důvod více je, když dům padá na hlavu. Vydělané peníze potřebují pro vlastní rodinu a určitě netouží žít v chudobě na úkor oprav domu.

Dneska je to AI, dříve to byly systémy nasazení výpočetní techniky. Podíleli jsme se pracovními úkoly na tom a občas si i přesčasy nepatrně navýšili výdělek. Až bylo hotovo, následovaly hromadné výpovědi. Mohli jsme to i nepatrně zdržovat, ale konec by nastal jen trochu později. Nová doba si žádá i oběti a nic s tím nenaděláte.

Co na tom, že někdo chce udělat "dobrý skutek"? Vyhovět mu a sám se revanžovat podobným "dobrým skutkem". My to tak měli na bývalém pracovišti. Někomu vřela voda na kafe, jiný mu to kafe obřadně zalil a přidal přání, ať mu to kafíčko chutná. Stala se z toho tradice "každý den alespoň jeden dobrý skutek vykonat" a na světě je hned krásněji.

Možnost oslabovat vlastní měnu je obrovská výhoda oproti těm, kteří možnost manipulace s měnou nemají. Možná, že i proto stále máme svoji Korunu a o Euru se jen mluví.