

Naše důchody jsou příliš rovnostářské .
Kdejaké netáhlo očekává, že se automaticky bude mít dobře. Chtělo by to výrazně posílit zasluhovou část a pohlížet na to jako na pokladničku. Můžeš si vybrat jen tolik, kolik sis našetřil. Té solidarity je příliš.

Je nesmysl tvrdit, že vyšší daně vyřeší zadlužení státu.
Podstatné je to, jak efektivně stát hospodaří s tím, co má.
Na hospodaření, které okolo sebe vidíme nejsou žádné daně dost vysoké. Nikdy to nebude vycházet. Nikdy. Lhostejno, kdo je zrovna u kormidla.

To jsou, slušně řečeno, rady pro kočku.
Jako táta a dnes už i děda to vidím sakra jinak.
Ale zase mužů říct, že se naše děti nikdy nevztekaly doma ani na veřejnosti a s vnukem můžeme chodit do restaurací na obědy a večeře už od předškolního věku. Žádný problém. Žádná ostuda.
Jen ta výchova byla kapku jiná.

Tak ona je otázka, kolik z těch úrazů je na elektrokolech. Dříve představovala fyzická náročnost určitý filtr, kdo bude jezdit kudy a jak rychle. Teď daly baterky křídla i lidem, kteří normálně jezdili akorát do krámu a k rybníku.

Tohle už tady bylo za minulého režimu. Snaha aby se měli všichni stejně dobře, dopadla tak, že se skoro všichni měli stejně špatně.
12