

Tak nevím, ale škodlivost mléka v kafi ještě nikdo exaktně neprokázal. Piju (nebo jím) to, na co mám chuť. Co je komu do toho?
Řízek s rýží jsem nikdy neviděl, nicméně řízek se zelím a knedlíkem jsem jedl. Připadá to někomu nepatřičné? No, prosím, jeho věc. Nicméně, jedná se o Pavlišovský nebo Úpický řízek, v Podkrkonoší a na Náchodsku naprosto běžný pokrm. A vůbec ne špatný.
Někdy mám pocit, že se zcela zbytečně dělá z komára velbloud. Italové u nás...

Zase ta klasika: zobecňování něčeho, co nebylo vždy a všude stejné.
Od roku 1972 jsem chodil na gympl v Modřanech. Nakrátko ostříhané kluky, aby pohledal, džínsy byly běžný oděv, místo školní tašky jsme nosili brašničku na gázmasku, holky měly minisukně těsně pod zadek, což se nám pochopitelně líbilo a s politikou, snad kromě hodin občanské výchovy, nás nikdo neotravoval.
Moje žena studovala v té samé době elektro průmku v Ječné ulici. Holky...

Ačkoli k tomu název i text článku svádí, není o cyklistech. Je o arogantních a bezohledných jedincích, jejichž chování je stejné za všech okolností.
Vůbec nezáleží na tom, zda sedí ve své kanceláři, jdou pěšky, jedou na kole či na motocyklu nebo v autě. JÁ jsem tady a vy ostatní mi vlezte na záda. Je to o lidské povaze, dopravní prostředek v tom hraje minimální roli.
Bydlím v Máchově kraji a mohl bych vyprávět dlouhé story o tom, jak to tu vypadá na...

Tahle nadřazenost vůči jiným kulturám je velmi úsměvná. Pamatuji doby, kdy psí sádlo bylo nejlepším lidovým lékem na nemoci horních cest dýchacích a v každé vsi u každé chalupy měli psa, ovšem ne jako mazlíčka, ale pěkně uvázaného u boudy, u které na řetězu strávil celý život. Vzhledem k tomu, že jsem ročník 1957, není to nijak dlouho.
Každá kultura prochází nějakým vývojem, který vychází z místních podmínek. Na tom není nic odsouzeníhodného. I v Číně se poměry mění. V mnoha...

Blahoslavení jsou chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.
Hledat u těchto lidí aspoň špetku inteligence a ohleduplnosti, je práce přímo sisyfovská. Jak říkali naši předkové: "Nad kravincem se fialek nedočucháš!"

Když začala tahle epidemie, která napadla lidské mozky bacilem "hypercorrectus universalis", byl jedním z moderátorů Country radia známý a vynikající zpěvák Karel Černoch.
Jednoho dne mu kolega předával štafetu se slovy: "Loučím se s vámi, vážení posluchači a dalším pořadem vás bude provázet Karel Afroameričan."
Prvních pět minut Karlík provázet nemohl, protože se dusil smíchy.
Když některé ty hyperkorektnosti slyším, vždycky mi vytane otázka majora Terazkyho...

V obchodě nad regálem s bujóny si vždycky vzpomenu na to, jak jsem jako kluk o Vánocích rozbalil krabici s nápisem "Mladý chemik". A přitom je řešení tak prosté.
Koupím pár morkových kostí, kousek oháňky nebo žebra, dám do studené vody, uvedu do varu, stáhnu teplotu a nechám táhnout 4-6 hodin. Po celou tu dobu není nutné s tím cokoli dělat, jen na počátku varu sebrat pěnu, která se vždycky vytvoří a pak tu a tam zkontrolovat, jestli se to nevaří jako...

Když se člověku něco nedaří, obyčejně hledá příčinu někde ve svém okolí. Tedy tam, kde to nebolí. To ne já, to oni.
(Ezo) maminka s tím zrcadlem měla pravdu. A mimochodem na tom zrcadle nic "ezo" není. Je to obyčejná sebereflexe.
Svoje okolí změnit nemůžu, tak se zamyslím nad tím, co můžu změnit sám na sobě. Vstřícnost začíná tím, že začnu být vstřícný já.
„Nejjistější místo, kde naleznete pomocnou ruku, je na konci vašeho ramene.“ — Mark Twain


Čí je paní kámoška nebo příbuzná?
1