Desetitisíce let lidé bydleli v rámci rodin spolu. Až v posledních 50 letech je moderní, že každý člen rodiny má svůj dům, každý v domě má své auto, které ale nemá kde zaparkovat a plní s tím města. Každý je na procházce venku ve své vlastní bublině, ponořený do displeje svého telefonu. A je to vidět. Lidi nedokáží vzájemně řešit problémy, neznají diskuzi, nedokážou fungovat jinak než sami, bez jakékoliv spolupráce.
Článek pro bouření emocí.
Může mi někdo říct, kdy v historii bylo normální, že člověk hned po škole měl sám vlastní bydlení? Lidi mají čím dál větší nároky a pak jsou nešťastní, že je nedokáží uspokojit. To je ten problém. Navíc podívejte se na jih od nás jak dlouho mladí žijí u rodičů. Do 30 naprosto běžné.
Ale tak to bylo věky věků. V chalupě zůstalo alespoň jedno dospělé dítě, přivedlo si ženicha či nevěstu a měli tam děti, postupem času staří předali dům mladým výměnou za to, že je budou ve stáří zabezpečovat, odtud slovo výminek nebo vejminek. Což ale znameno fakticky jen to, že se změnil papírově majitel, ale ti rodiče tam byli dál, při troše štěstí v samostatné místnosti nebo přístavku. A tak to šlo stále dokola, celou historii lidstva. Pokud nepočítáme...
Mě by zajímalo, kdo je ten "mladý". Dneska má pomalu každý ve 20 letech pocit, že musí bydlet sám.
V článku postrádám statistiku toho, kolik lidí třeba nad 30 let (protože logicky napřed musím dodělat školu a něco našetřit, než si vezmu hypotéku) bydlí u rodičů a jak tomu bylo třeba před 15 lety. Já jsem si taky svůj byt kupoval až po té, co mi táhlo "na 4. křížek" a rozhodně jsem to nepovažoval za nic zásadního, že by se mi děla křivda....
A jak bylo za komoušů, po válce, mezi válkami, před válkou? Žilo se podstatně hůře a prostěji, maso skoro nebylo, lidi si museli zeleninu a ovoce pěstovat, domácí zvířata chovat, bydleli v pavlačových domech se společnými záchody, bez vody, museli nosit ze sklepa uhlí, když nějaké měli. Nic neříkající článek, akorát zase kňůůůů zpovykané generace, která si nevidí na špičku nosu.
To jste mě pobavil. Kolik jich za bolševika vlastní bydlení mělo? A to bylo nájemné za hubičku a šlo si vlastnoručně postavit družstevní byt. A v pasti - té bolševické - jsme byli všichni. Ale proč si nezakˇnourat, žejo. A kdybychom jen nekňourali a nezakládali rodiny, neměl by dnes kdo skučet.
A co by bylo s těmi byty, z nichž v příštích několika letech velká část rodičů odejde do domovů pro seniory nebo do LDN?
27