Některé jeho písničky poslouchám a líbí se mi. Pár i docela dost a muzikály Krysař nebo Tajemství mi taky přijdou dost fajn.
Ovšem jeho názory byly vždycky dost zvláštní. V dobách Orlíku by se to dalo brát za zastydlou pubertu.
On ale od té doby každou chvílí magoří jinak. Vždycky něco začne, zpravidla něco praštěného a pak ho to přestane bavit. Zakládal nějaký řád Ordo Lumen, chtěl stavět chrám zlatého draka a pak se na to vykašlal....
Hudba nám nabízí emotivní prožitky z poslechu – (radost, smutek, úžas, strach či lásku). Dovolím si tedy zmínit, že Daniel Landa je vynikající muzikant srdcem i duší zrovna tak, jako je například Jarek Nohavica. A ano, i hudba dokáže být jakýmsi zrcadlem společenských problémů, což je bohužel velmi smutné... .
184