Problém s bydlením je hlavně v Praze, Brně a ve velkých městech, pokud tam chce bydlet většina obyvatel, nikdy to nebude lepší. Znám menší město, které podporuje výstavbu družstevních bytů, má v plánu velký projekt, část se staví a stále má část bytů volných, přitom i práce zde je, jeden podnik neustále inzeruje nábor lidí. Jen lidi nejsou a ti co jsou, dělat nechtějí. Bohužel záhadným způsobem se tam nastěhovalo dost "přizpůsobivých". Ale v okolí stále...
"...Když už bych o dětech uvažoval, tak bych jim nejdřív chtěl vybudovat dostatečné zázemí, tedy mít dům a finanční polštář, abychom byli zajištění..."
Prosím všechny "mlaďochy", aby přestali omílat tuto lež. Smiřte se s tím, že ani my, ani naši rodiče, ani jejich rodiče, neměli ve 30 letech vlastní bydlení - vy si asi neuvědomujete, že ve 30 letech mít splacené hypo nebudete, ergo nebudete vlastní zajištěné bydlení. Proberte se....
Na ženy je toho naloženo hodně, vedle práce mají ještě zvládnout rodinu a děti. A zatímco bez práce naše konzumní společnost jedince de facto vylučuje, bezdětnost přijímá s pochopením.
Máme dvě děti, můj plat je vedle mužova doslova kapesným, kdyby mě opustil budu závislá na sociálních dávkách a společnost na mě bude pohlížet skrz prsty. Do důchodu půjdu stejně, jako můj dobře vydělávající muž, a ze svého směšného platu platím skoro půlku na daních a odvodech, přičemž mi stát...
S výjimkou těch, kteří se z nějakého abstraktního důvodu obávají mít děti, jakou jsou např klimatická krize nebo obava z války, tak jasně nejdůležitějším aspektem pro nízkou porodnost je cenově nedostupné bydlení a vysoká finanční zátěž rodin.
Dostupnému bydlení může pomoci jak nový stavební zákon, který pomůže do určité míry snahy různých NIMBYstu zablokovat stavby ve svém okolí, tak také podpora družstevního a spolkového bydlení včetně výstavby speciálních bytů....
Když jsme měli první dítě, byl jsem těsně po škole, žili jsme takříkajíc z ruky do huby a o nějaké lepší dovolené jsme si mohli nechat maximálně zdát. Samozřejmě situace se pak postupně s rostoucími příjmy zlepšovala a dnes žijeme pohodový život ve vlastním i s dvěma dětmi na vysoké. Když se ale podívám na jejich představy o životě (nejen mých dětí), opravdu nebudou chtít prožít to co my v začátcích. Chtějí studovat, budovat kariéry, cestovat, užívat si...
Je tu několik hlavních problémů:
Pohodlnost a výmluvy. Nic jiného v tom není. Je mi 59 let a s "mladými" 30-35 letými kluky v práci mluvím denně. Nemám své bydlení, přítelkyně zatím děti nechce, dokud nejsme zajištění, teď setříme na auto atd. Slýchávám. Ale kolik dětí se naši generaci narodilo jen proto, že jsme potkali holku která se nám líbila? A třeba můj brácha po vojně bydlel se ženou v malém bytě s tchánem a tcĥýní v ložnici přepažené závěsem. Dnes má 2 děti a 4 vnoučata. Jak říkám, pohodlnost a výmluvy.
Ja bych tem mladym polozil jednu zasadni otazku. Kdo jim bude vydelavat na duchod, kdyz nebudou mit zadne deti nebo jich bude tak malo, ze na ty duchody proste nevydelaji. A pokud nebudou mit duchod, tak budou muset pracovat az do smrti, protoze se o ne nebude kdo starat. Na to bych rad slysel odpoved. A cele je to jen tim, ze generace deti za poslednich 20-30 let jsou jejich matkama tak opecovavane, ze nemaji motivaci se sami o sebe postarat. Proste jsou...
prosinci jsem sotva začala pracovat a teprve dodělávám školu,“ shrnuje důvody 27letá Kateřina
To myslím vysvětluje vše
224