Nechápu proč ji m to někdo vyčítá. Bylo to jejich rozhodnutí a tečka. Na světě se dějí milióny potratů a nikdo to neřeší. Vychovávat postižené dítě je psychická zátěž pro všechny.
Každý zveřejňuje jen to dobré a ostatní pak mají dojem, že svět kolem je jen růžový a jen u nás doma je vše špatně. Osobně si myslím, že sdílená bolest je poloviční bolest a pokud někdo žije veřejný život, je dobré, když ukáže i ty tmavé stránky takového života. Pro sledující je dobré, když vidí, že nejen u nich doma se dějí špatné věci, je to součást života nás všech.
Nemám zkušenosti s Downem, ale po přečtení trocha informací, jsem zjistila, že lidé s...
Muselo to být náročné, v pátém měsíci na potrat, škoda, že se na to nepřišlo dříve, ale je to jejich rozhodnutí.
Bohužel, dnes se vše oznamuje na sociálních sítích a tak mají lidé kritiků více, než kdyby si to nechali pro sebe.
Tisíce lidí se rozhodnou pro potrat zdravého dítěte, ale odsuzovat potrat postiženého dítěte? Kdo z nás ví přesně, jak by se rozhodl.
Nevím proč je někdo odsuzuje, když sám neví jestli by to zvládnul. Já za sebe asi ne, ale asi když by nebylo zbyti, tak bych asi se o ně starala jak by to šlo. Když se člověk do té situace nedostane, neví co to obnáší.
No jelikož vím z rodiny, že jakákoliv nemoc dítěte ovlivňuje nejen to dítě , které je k vůli tomu velmi často úplně mimo dětskou komunitu a nezapadá ani do normálních a běžných věcí . Je to velmi těžké jak pro samotné dítě tak pro rodinu. Takže chápu rozhodnutí. Ti kteří to nikdy nezažili dávají jenom blbé připomínky. Je to opravdu velmi těžké a někdy velmi složité. Rady jak by to mělo fungovat těch je hodně- nefungují a nebo jen někdy
Těžké, ale pochopitelné rozhodnutí. Za sebe nevím jak bych to zvládla - ať už bych se rozhodla tak nebo tak. Určitě ale neodsuzuji.
572