Týpek popelář, pro něj nepochybně astronomická částka a přesto se zachoval poctivě. Dcerunky měly vyrovnat slušnost a s ohledem na to, že o penězích neměly tucha, půlku mu dát jako nálezné. Jak tu píší někteří, že by si to nechali. No uvažujte tak, že byste vybrali někomu mrtvou schránku, tedy peníze z nelegální činnosti, a pak by po vás šel někdo opravdu nehodný. Být to 500Eur asi žádné velké zle, kromě toho, že to je porušení zákona, ale takovýhle balík...

Dobrý den, za mě zcela upřímně, na jednu stranu ano - všechna čest takovému ryze poctivému člověku, kterých, dle mého, moc není. Na druhé straně si ovšem myslím, že je to někdo, kdo je v podstatě skromný, ale taktéž, dejme tomu, neřeší existenciální problémy ve smyslu platby hypotéky, úvěrů, či jiných drakonických poplatků u kterých posléze každý měsíc přemýšlí, jak to doklepe do dalšího výplatního termínu. Samozřejmě nevím o koho jde a zda je to jeho...
Člověka by napadlo, proč si zrovna takový člověk který určitě penězi neoplývá nález neponechal. Ale myslím, že je hodně lidí, kteří i když rádi utrácí tak by je zboží za takto nabyté peníze nakoupené vůbec netěšilo. A hryzalo by je svědomí, že někomu ten obnos schází. Alespoň to soudím podle sebe. A ten pán, který je našel mezi ně patří také.
Švejk: "U nás v Budějovicích u regimentu byl jeden voják, takový dobrý hovado, ten našel jednou šest set korun na ulici a odevzdal je na policii a v novinách se o něm psalo jako o poctivým nálezci a měl z toho vostudu. Žádnej s ním nechtěl mluvit, každej mu říkal: ‚Ty jeden pitomče, co jsi to vyved za hloupost. Vždyť tě to musí do smrti mrzet, jestli máš ještě trochu cti v těle.‘ Měl holku, a ta s ním přestala mluvit. Když přijel domů na dovolenou, tak ho...
Vždycky jsem si jako děcko přál najít někde venku peněženku plnou peněz. A ty peníze samozřejmě utratit ve svůj prospěch. Lidově řečeno – žádný Mirek Dušín.
Byla to taková dětská představa. Jdu si někde venku, náhodou zahlédnu na zemi peněženku, zvednu ji a zjistím, že je nacpaná penězi. Žádné složité rozhodování, žádné přemýšlení o tom, co je správné. Prostě poklad. Můj poklad.
Až v pokročilém věku se mi vloni tenhle dětský sen splnil....
Když jsem na vycházce na vězeňském dvoře našel klíče, které tam ztratila bachařka, tak jsem si neodemkl vězeňskou bránu, ale poctivě jsem je odevzdal, dostal jsem dvě krabičky cigaret a velké balení kafe, byl jsem šťastný, ale celých pět let se mi tam už nic podobného nestalo.
Kdyby někdo omylem vyhodil pět milionů, já ty čtyři miliony náhodně našel v popelnici, poctivě bych ty tři miliony přepočítal a oba dva miliony bych vrátil, aby ten milion po mě mohla přepočítat policie a celej půl milion by tak našel cestu zpět, ke svýmu majiteli.
By mi svědomí nedovolilo si ty peníze jen tak nechat.