Řada diskutujících z toho bude patrně „v šoku”, ale na horách platí určité zásady chování. A je jedno, jestli to jsou Alpy, hory na Slovensku, nebo třeba Jeseníky - všude si člověk může třeba zlomit nohu. A prostě to ta matka porušila.
horskasluzba.cz/cz/aktualni-informace/informace-a

Bezpečí dítěte je pro mě důležitější, než cokoliv jiného. Asi není úplně problém nechat čekat děti ve věku 8 a 14 let, než se matka vrátí, i kdyby to byla hodina. Tam jse hlavně o to, kde je nechala čekat. Já bych je tam nenechala. Možná naštvaná, ale šla bych s nimi zpět.
Úplně mě zaráží místní komentující...takže chování matky je vlastně v pořádku?
Rodiče mají za děti snad nějakou odpovědnost ne? Ale to koukám, ta většině nic neříká.
Kdyby je nechala čekat někde jinde než v horách, kde se může počasí měnit každou minutou, dejme tomu ...Nehledě na to, že se jí samotné mohlo cokoliv stát......
No, já mám podobnou zkušenost. Můj ex si před lety vzal našeho tehdy ještě malého šestiletého syna, odjel s ním na dovolenou kamsi do hor (pokud mě pamět neklame-raději bych na to zapomněla- byly to Tatry) a tam rozhodl o soukromé "horské túře". Samosebou řádné vybavení neměli ani jeden, prostě odjel s klukem na dovču. V horách se pak odchýlil od turistické stezky a rozhodl se vyškrabat na nějakou skálu. Malé dítě samosebou nebylo něčeho takového schopné...
Chodím po horách celý život. Vím tedy, že základem vztahu mezi horou a člověkem je pokora. To ta takzvaná maminka vůbec netuší.
Není naprosto podstatné, zda se člověk na nějakou horu dostane nebo nedostane. Pokud mi podmínky brání ve výstupu (počasí, zdravotní stav, fyzička, nálada, ostatní lidé ve skupině), tak se tím prostě netrápím a dál nejdu. Ta hora se beze mne obejde.
Pak holt chodí po horách i takové ty turistické imitace, jejichž jediným...
Ti kluci by to čekání dost možná zvládli bez fyzické újmy, ale co jim z toho zážitku zůstane v hlavách? Že se na ně máma klidně vykašle, když jí budou překážet ve splnění snu?🙄😔
Výprava se holt vždycky musí přizpůsobit možnostem nejslabšího účastníka, to je v horách železné pravidlo.
Bieszczady jsou nádherné hory, ale... Tady nešlo jen o nezodpovědnost k dětem, ale i blbost. Lézt za hnusného počasí, když je jak bývalo kdysi v prádelně, na vrchol, ze kterého neuvidím vůbec nic, jen abych si splnil sen = dokázal si, jaký jsem borec, je znakem lidské nezralosti.
Ani se nedivím. Denně vídám situace, kdy se rodiče velmi nehezky chovají ke svým dětem. To své děti nemilují? Někdy si říkám, proč si ty děti vůbec pořizovali? To jako netušili, co obnáší rodičovství? Nebo to neodhadli? Nebo se k nim tak hnusně chovali i jejich rodiče a oni to jen předávají dál jako štafetu či nějakou infekci? Proto rozděluji rodiče na skutečné rodiče a pouhé plodiče. Docela by mě zajímalo, kolik rodičů by se bylo schopno obětovat pro své...