Tělocvik sice nebyl mým oblíbeným předmětem, ale těšil jsem na něj. Šplhání na tyči nebo provaze mne bavilo, míčové hry také. Jen ta hrazda mi dělala problém. Myslím si, že to pro nás byl důležitý krok pro naši fyzickou kondici.
Co čekat od autora článku, podle něho to bylo za socialismu úplně všechno špatné. Je až ku podivu, jak jsme to mohli vůbec přežít. Zato teď se vychovává generace lenochů s vymytými mozky, kteří nejraději nebudou dělat nic, ale řídit svět a poučovat o tom jak to bylo dříve hrozné, jim půjde na výbornou.
Tělocvik byl za odměnu, měli jsme ho rádi. Červené trenýrky - možná někde. Tepláky, kdo co měl.
Většina dětí v té době měla pohyb běžně, po škole ven a ...... Tělocvik ve škole nebyl žádný problém. Spíš hravost, soutěžení.
Píšu o malém městě. Možná děti z králíkáren to mají jinak.
Šplh o tyči byla moje noční můra, ke stropu jsem se nikdy nedopracovala. Také výmik nebyla moje oblíbená disciplína.
Ve výčtu mi chybí přeskok přes kozu, skoky přes lavičky, to jsem zvládala. Žíněnky byly těžké a zatuchlé, to je pravda.
Ten titulní obrázek je úúžasný - vlevo ten hoch, jak se drží bradel, před koněm na šíř má být odrazový můstek - ne žíněnka. A s takto roztaženými nohami by si ten nebožák dost nabil ústa. Holt AI tu dobu nezažila...
Dodnes mám jednu vzpomínku: Měla jsem na základní škole spolužačku, která vinou zdravotních problémů byla velmi obézní. Učitelka se v hodině TV rozhodla, že ji na to špúlhadlo prostě dostane. Výsledek byl ten, že učitelka stála u tyče, na hlavě jí seděla tato spolužačka a učitelka ji rukama tlačila nahoru na tyč. Dnes je mi 69 let, ale tento pohled mám dodnes před očima.
66