Hm - stejně jako v minulosti, i dnes jsou kuchařky bídné a kuchařky skvělé. Na naší základce (roky 1956-1965) se vařilo výborně. Ale to není tak zajímavé, že?

Jo jo, také jsme měli babičku, která prosazovala své. Jedna má sestřenice, její vnučka, se moc a moc v první třídě divila, že se jmenuje Irena, když jí doma říkají Hano. Babička zápis do rodného listu neovlivnila, ale tvrdě si vynutila, aby se děvče oslovovalo takto. No a Jeníček po babiččině pohřbu všem oznámil: a odedneška si pamatujte, že já jsem Honza!

Můj vkus to není. Ten nevzhledný chomout kolem krku je moderní a nosí se už řadu let - v zimě bych to chápala, ale v horkém letním počasí? Nenosím to, protože se mi to nelíbí.

Schází se nás skupinka 6 - 15 lidí jednou za měsíc, přicházíme postupně a odcházíme jak kdo potřebuje. Pokud by nemohl platit každý jen to své, víckrát už bychom nepřišli.

Zase ta paušalizace. Německé ženy jsou obézní, tlusté, plnoštíhlé, akorát, vyhublé, případně "kost a kůže" zrovna tak jako Češky. Ale paní Malíková má jasno - Němkám to prostě sluší, ať jsou jakékoliv, Češkám ne.

Myslím, že nejsem vybíravé v jídle, bramborové těsto na ovocné knedlíky děláme často, ale co mi nesmí na stůl, to je ta opečená (mnohdy připečená) strouhanka!

Tmu se neříká bramborová kaše, ale bramborové pyré. A chuťově je jasné, že tomu toho dost chybí.

Máme to zařízené jinak - ano, peníze v obálce, ale v bílé, nijak neoznačené, hodí se anonymně do krabice s dírou ve víku. A kromě toho nějaké blahopřání, které se položí na stůl. Ta si může každý přečíst, ale nikdo není ztrapněn tím, že dal málo / moc a byl potom středem pomluv a úšklebků.

Mám TČ s 110 m hlubokým vrtem cca 16 let, zateplený strop, nová okna a protože před tím byla v domě jen kamna na tuhá paliva (a ještě ne ve všech místnostech), tak zcela nové rozvody a nové radiátory. Naprostá spokojenost i bez zateplení domu. Drahé pořizovací náklady, ale už se mi to dávno vrátilo.

Jéje jéje - autorka prošmejdila všechny možné ledničky v celých Čechách, že má tak odvážné tvrzení? Navíc její rady se jaksi rozchází s realitou.

Jde o to, jak to dotyčný podá. Pokud začne slovy: musíš, nesmíš, děláš to úplně špatně a podobně, tak ne, tohohle radila nemusím. Ale pokud se zeptá ohleduplněji, např. opravdu to má být takto?, co kdybys to zkusila takhle, nebylo by lepší ... a podobně, pak je příležitost k diskuzi i změně v mém postupu.

Zeptat se mohla, zajisté. A prodávající s úsměvem odpoví: cena je za to množství, co v košíčku je. Nelíbí se vám to? Nekupujte.