Jo jo, také jsme měli babičku, která prosazovala své. Jedna má sestřenice, její vnučka, se moc a moc v první třídě divila, že se jmenuje Irena, když jí doma říkají Hano. Babička zápis do rodného listu neovlivnila, ale tvrdě si vynutila, aby se děvče oslovovalo takto. No a Jeníček po babiččině pohřbu všem oznámil: a odedneška si pamatujte, že já jsem Honza!

Můj vkus to není. Ten nevzhledný chomout kolem krku je moderní a nosí se už řadu let - v zimě bych to chápala, ale v horkém letním počasí? Nenosím to, protože se mi to nelíbí.

Schází se nás skupinka 6 - 15 lidí jednou za měsíc, přicházíme postupně a odcházíme jak kdo potřebuje. Pokud by nemohl platit každý jen to své, víckrát už bychom nepřišli.

Zase ta paušalizace. Německé ženy jsou obézní, tlusté, plnoštíhlé, akorát, vyhublé, případně "kost a kůže" zrovna tak jako Češky. Ale paní Malíková má jasno - Němkám to prostě sluší, ať jsou jakékoliv, Češkám ne.

Myslím, že nejsem vybíravé v jídle, bramborové těsto na ovocné knedlíky děláme často, ale co mi nesmí na stůl, to je ta opečená (mnohdy připečená) strouhanka!

Tmu se neříká bramborová kaše, ale bramborové pyré. A chuťově je jasné, že tomu toho dost chybí.

Máme to zařízené jinak - ano, peníze v obálce, ale v bílé, nijak neoznačené, hodí se anonymně do krabice s dírou ve víku. A kromě toho nějaké blahopřání, které se položí na stůl. Ta si může každý přečíst, ale nikdo není ztrapněn tím, že dal málo / moc a byl potom středem pomluv a úšklebků.

Mám TČ s 110 m hlubokým vrtem cca 16 let, zateplený strop, nová okna a protože před tím byla v domě jen kamna na tuhá paliva (a ještě ne ve všech místnostech), tak zcela nové rozvody a nové radiátory. Naprostá spokojenost i bez zateplení domu. Drahé pořizovací náklady, ale už se mi to dávno vrátilo.

Jéje jéje - autorka prošmejdila všechny možné ledničky v celých Čechách, že má tak odvážné tvrzení? Navíc její rady se jaksi rozchází s realitou.

Jde o to, jak to dotyčný podá. Pokud začne slovy: musíš, nesmíš, děláš to úplně špatně a podobně, tak ne, tohohle radila nemusím. Ale pokud se zeptá ohleduplněji, např. opravdu to má být takto?, co kdybys to zkusila takhle, nebylo by lepší ... a podobně, pak je příležitost k diskuzi i změně v mém postupu.

Zeptat se mohla, zajisté. A prodávající s úsměvem odpoví: cena je za to množství, co v košíčku je. Nelíbí se vám to? Nekupujte.

Ono stačí nakupovat s rozvahou - než si něco pořídím nového, tak si třikrát rozmyslet, zda to opravdu potřebuju. Tím pádem nebudu mít doma spousty ještě funkčních přístrojů, které bych odložila jen proto, že ten nový je hezčí, ve slevě a má jednu funkci navíc (kterou stejně nepotřebuji). Nekoupím si sedmý svetřík ani ten roztomilý květináček, co za výlohou vypadá tak božsky! A co na tom, že sousedka má zase nové boty, nemusím s ní soutěžit. Atd. Pak mám ve... Zobrazit vše