

Dům U blaženky je utopenej ve svahu, takže smysl dává jen ten strešní byt. Okolí nic moc, autobus 2x do hodiny a o vikendu 1x do hodiny, v noci bych tam sama nešla ani náhodou. Opuštěný, scházejí se tu feťáci.

Ve škole jsme měly dílny, pozemky, vaření a péči o dítě. Sice pouze základy, ale dodnes mám vlastnoručně vysoustružené kovové kladívko, a recept na vaječňák taky použivám. Je to škoda, že už teď děti nemají šanci ve škole k těmto základům přístup. Už jen proto, že by třeba našly cestu k nějakému řemeslu, které by je těšilo. Ano, je jiná doba, ale v případě blackoutu, nebo v místech bez možnosti internetu,signálu je fajn mít nějaké dovednosti a ne spoléhat...

No šla jsem okolo, lidi ve frontě popíjeli točené pivo pravděpodobně koupené v hospodě, kolem které se táhla fronta, dobře se bavili a nikomu neškodili. Pro mně sice nepochopitelné- stát frontu na otevření hospody, ale když na to mají čas a chuť a neobtěžují tím ostatní proč ne.
