Nevím, ale řekla bych, že křičet do světa takové věci, i kdyby byly pravdivé není potřeba. Láska zemřela, to není důvod se mstít. Proč to vůbec někdo dělá? Nedospělé, nevyzrálé.

Paní Konečná reagovala diplomaticky. Usmála jsem se. Paní Nerudová nezvládla zachovat důstojnost. Někdy bychom se měli umět zasmát i sami sobě. Tomu se říká nadhled.

Jak to dopadne? Kdyby spolu s penězi dostali i nějakého průvodce, mentora, dopadlo by to skvěle. Vzhledem k jejich nastavení mysli to dopadne, jak by to dopadlo i u jiných lidí, kteří domov mají, ale jejich myšlení je prostě jinde. Nastaveno na nedostatek, takže honem nakupovat, dokud mám. Sama jsem zvědavá, zda někdo z nich učiní nějaký posun ve svém životě.

Trvalou lásku stále nenašla. Jistě, když ji nemá ani sama k sobě. Jak si může žena myslet, když bude mít plastiky, různé úpravy, tak bude milována? Opravdovost vychází zevnitř, z pravé podstaty Zřejmě pro spoustu žen i mužů stále nepochopené téma.

Soucítím s ní. Toto je důkaz absolutní neúcty sama k sobě. Milovat za určitých podmínek. To je láska? Jsem si jistá, že líp se cítit stejně vnitřně nebude. Ztratit se sama v sobě proto, aby mě někdo jakože miloval. Smutné.

Myslím, že spíš než trest, potřebuje kvalitní pomoc.

Trest nic nevyřeší. Copak trestem dítěte něčeho dosáhneme?

Změní to její vnímání, myšlení, když dostane trest?

Naprosto zásadní je sebeláska - respekt k vlastnímu já a úcta sama k sobě.

Sebehodnota, sebevědomí. Bez toho se nikam nikdy nemůže žena pohnout. To je základ pro růst, vývoj. Pak dokážeme stanovovat hranice, víme co máme rády, co ve svém životě nechceme. Musíme dosytit sebe, abychom mohly dávat jiným. Být najezené ve všech aspektech našeho života.

To je úžasné. Třeba ho tam jeho touha a vášeň dovedou.

V jedné krásné knize se píše - My ženy ztrácíme spoustu času tím, že

čekáme na to, až nás bude někdo milovat. Doufáme, že si nás láska najde sama.

Prahneme po pocitu, aby nás někdo naplnil a chybějící lásku nám dal.

Jenže zapomínáme na sebelásku, abychom byly milovány, musíme nejdřív milovat a respektovat sebe...

Bože, jak já vám rozumím. Prožívala jsem váš příběh s vámi.

Pomáhá mi všechny myšlenky hodit na papír. Schovávám si to, časem se k tomu vracím a někdy nestačím zírat. Jak kladné, tak záporné. Vypsat se, je pro mě nejlepší způsob.

Krásný článek. Tak citlivě a vnímavě napsaný.

Díky za něj. Každý má spoustu domněnek a přesvědčení.

Jen někteří se dokáží zamyslet a bez odsuzování.