

Když čtu některé příspěvky, nestačím se divit. Nejde přece o žádné složité politologické úvahy. Necháte se zvolit pod značkou určité strany, s jejím programem a podporou jejích voličů, a vzápětí po volbách ze strany odejdete. Právě to je podstata celé věci.
Hlavní otázka zní: co lze očekávat od člověka, který takto naloží s důvěrou voličů? Všechny další argumenty považuji spíše za dodatečné zdůvodňování již učiněného rozhodnutí. Osobně dotyčné neznám, ale podobnou zkušenost mám...

Praha má zřejmě svůj zvláštní druh turistiky. Jednou se jde na výstavu, podruhé na koncert a potřetí na demonstraci. Jen se mění transparenty a řečníci. A protože i občanská angažovanost něco stojí, nezřídka se po cestě objeví kasička na podporu organizátorů. Jak vidno, ani protest není imunní vůči ekonomickým zákonům.

„Pisatel má podle mého názoru pravdu. Poslanci i senátoři skládají slib, že budou svůj mandát vykonávat v zájmu všeho lidu. Přesto často slýcháme, jak je pro region výhodné, když politik kumuluje více funkcí, protože díky svým kontaktům a známostem dokáže pro svůj kraj zajistit více peněz nebo výhod. Právě to mi připadá jako nepochopení poslání poslance či senátora.
Regiony přece nevznikly proto, aby mezi sebou soupeřily o přízeň vlivných politiků a...

Asi nepatřím do této diskuze, protože se zde více řeší vztahy mezi příznivci a odpůrci než samotná podstata věci.
Prezident řekl, že ho celá záležitost trápí a že ho hryže svědomí. To je ale především jeho osobní věc. Jeho návrat k volbám podle mého názoru nebyl výsledkem náhlého prozření, ale spíše reakcí na kritiku, která se kolem celé záležitosti zvedla, a na doporučení jeho poradců, jak celou situaci obrátit ve svůj prospěch. Jeho paní svým povzdechem celé věci jen nasadila korunu...

Umělá inteligence dohledala, že veřejně známé vládní informační a reklamní kampaně dosahují nejméně asi 178 milionů korun. Další veřejně uváděná částka je přibližně 157 milionů korun za systém StratKom, z toho asi 132 milionů na samotné kampaně. Tyto částky ale nelze jednoduše sečíst, protože se mohou částečně překrývat.
Přesný součet všech výdajů na propagaci vlády a jednotlivých ministerstev není v jednom veřejném přehledu dohledatelný. K tomu by bylo potřeba projít...

Projekt Čapí hnízdo splnil podmínky dotace po dobu pěti let, jak vyžaduje zákon.
Firma dotaci následně vrátila, takže stát neměl žádnou finanční škodu.
Soudy opakovaně rozhodly o osvobození, protože nebyl prokázán úmysl ani společenská škodlivost.
Státní zástupce se přesto odvolával opakovaně, i když soudy několikrát rozhodly o osvobození — což působí nepřiměřeně vzhledem k tomu, že škoda byla...

Rajchl navrhuje, kde by se dalo ušetřit až 400 miliard, a místo věcné debaty se tu jen nálepkuje člověk‑politik v osobní rovině. Nebylo by rozumnější zamyslet se nad tím, co je reálné a na co bychom jako občané byli ochotni přistoupit v zájmu celku? Je přece smysluplné uvažovat nad všemi návrhy, jak krotit zadlužení státu — ať už přicházejí od vlády, opozice nebo odborníků.
V komentářích se objevuje kritika, že banky „promítnou náklady do služeb...

Tak trošku nechápu ten strach z informací. Pokud nejsou pravdivé, soudný člověk si je přece ověří sám — stejně jako si ověří, jestli má obchod zboží, a nepotřebuje se to dozvídat zprostředkovaně. Ve skutečnosti se ovlivňuje hlavně ta část obyvatel, která si informace neověřuje. Nejde o žádnou „spodinu“, jak se někdy říká, spíš o lidi, kteří přejímají to, co slyší nejčastěji.
Podprahové ovlivňování funguje oboustranně. Když média a politici opakují...

V komentářích je spousta kritiky, ale člověk, který to nesleduje podrobně, vlastně neví, co přesně kritizujete. Kdyby mlčel a nic nenavrhoval, vyčítalo by se mu, že nemá žádné nápady. Když něco navrhne, kritizuje se zase to, že je to hloupost. Přitom i zdánlivě špatný nápad může vést k dobrému řešení, pokud ho někdo rozpracuje. Kritika jen pro kritiku nic nepřináší — jen zbytečnou zlobu.

V době digitalizace je skoro humorné naříkat nad jedním centrálním stavebním úřadem. I kdyby seděl šéf v Bruselu, na fungování lokálních pracovišť a jejich propojení s centrem by to nic neměnilo. Skutečný problém leží úplně jinde: politici z obcí, měst a státu se nedokážou shodnout, jak využít stávající kanceláře stavebních úřadů a kdo je má platit. O tom se moc nemluví, ale právě to je zásadní překážka. Humorné na tom je , že všechny instituce si platíme...
