

Vždycky jsem ho měla ráda a je fakt, že to byl superfešák. Poprvé vůbec jsem ho zaznamenala v 70. letech ve slovenském seriálu Straty a nálezy - pamatujete ho někdo vůbec ještě? Snad nejvýš hodnotím Stíny horkého léta, ale těch krásných rolí bylo hodně.
Celá tahle generace slovenských herců a hereček, jako Kukura, kteří už tu byli jmenováni, a herců o generaci starších, jako byl třeba Ladislav Chudík, Vlado Muller, Mikuláš Huba, Elo Romančík, Vilma Jamnická, Zdena Grúberová...

A jé, zase jeden tradiční sebemrskačský článek. Takhle se přece chovají burani odkudkoli, včetně Čechů, samozřejmě. Naopak slušní lidé odkudkoli se tak nechovají, též včetně Čechů.
Teď ještě chybí houska odnesená od snídaně, ponožky v sandálech, potlesk v letadle a špatná angličtina.

Ta první Hejvlova výprava do USA byla přímo ikonická. Vzal s sebou samozřejmě tu svou partičku z mokré čtvrti, co mu dělali všelijaké poradce a jejichž jména, tehdy notoricky známá, si už naštěstí ani nevybavuji. Psalo se, že byli načapáni ráno v New Yorku poblíž hotelu, stále ještě rozjaření z noční pijatiky, jak se tam štrachají v popelnicích a kontejnerech s odpadky. Byla to řádná ostuda. Prodávám, jek jsem koupila, ale tenkrát to byla veřejná informace...

Křesťanovu verzi slyším poprvé, ale jak to můžete vůbec srovnávat? Nějakou dobu mi trvalo, než jsem poznala, že jde o One More Cup of Coffee. V Křesťanově podání je to taková kytarová brnkačka, chlapci sice zpívají česky, ale není jim vůbec rozumět, a ten zpěv samotný tedy také není žádná sláva. A tou havajskou kytarou už tomu dali definitivně na frak. Tam, kde má Dylan krásné housle (gypsy violin) (stejně krásné, jako třeba Cohen má úžasnou klezmer violin...

To je nějaká srandacena, ne? Dřívější laureáti Drábová, Foltýn, Vetchý a k tomu psychiatrická léčebna, no nic.
Alespoň se zase viděl s Čaputovou. Kdysi s ní chtěl pořád jezdit na společné služební cesty, ale nějak z toho sešlo, doma se to asi nesetkalo s nadšením. Nojo, to jsou vzpomínky.

Naprosté nesmysly od A až do Z. Tedy alespoň pokud jde o 70. léta. V ulicích žádný kýč nebyl, ke dni dětí se žádná speciální výzdoba nedělala. Lampionové průvody se dělaly na podzim, nikoli na jaře. Žádné politické projevy jsme na den dětí ve škole neposlouchali. Pokud bylo hezké počasí, a to bylo většinou, dělali pro nás učitelé spolu s rodiči na hřišti takové sportovní / soutěžní hry. V pionýrském kroji jsme ani v ten den, ani nikdy jindy, do školy...
13