

Proč se musí všechno tak komplikovaně schovávat za nové a čím dál absurdnější daně? Proč politici jednoduše nepřiznají, že chtějí od lidí a firem vybrat víc peněz, a nezvýší daně přímo?
Vždyť je úplně jedno, jestli mi stát vezme peníze na dani z příjmu, nebo vymyslí nějakou novou daň za to, že prší. Výsledek je pořád stejný – sáhne mi hlouběji do kapsy.
Rozdíl je jen v tom, že u jedné daně člověk přesně ví, kolik mu stát bere...

V sobotu jsem jel z Tachova přes Karlovy Vary do Teplic a zpátky přes Prahu po D5. Člověk při takové cestě ujede pořádný kus republiky a má možnost pozorovat nejen krajinu, ale i to, jak se dnes chováme na silnicích.
Když jedu po okresce devadesátkou, mám pocit, že zdržuju. Řidiči se lepí na zadní nárazník, jako by každá vteřina jejich života měla větší cenu než bezpečnost. Když pak jedu po dálnici sto třicet, tedy rychlostí, která je za běžných podmínek...

Pokud stát nedokáže člověka ani usmrtit, aniž by ho vystavil utrpení, a odsouzená dokonce přežije vlastní popravu, pak se nabízí otázka, zda už nebylo vykonáno dost. Možná nastal okamžik, kdy by měla lidská pýcha ustoupit a pokora převzít slovo. Jestliže někdo prošel branami smrti a byl z nich vrácen zpět, možná bychom v tom měli spatřit alespoň důvod k zamyšlení. Neříkám, že je nevinná. Neobhajuji její zločin. Vadí mi však něco jiného: nejprve ji stát...
