

Nechtěl jsem to komentovat, protože každý má právo o svém životě rozhodovat, jak chce. Ale jen pro „překvapení“ autorů článku na Super.cz: v některých asijských zemích nebo v některých evropských zemích bývalého SSSR (nechci být konkrétní) se panenství ztrácí až při svatbě. A pokud se žena nevdá, může být pannou klidně až do konce života.

V noci spím minimálně 8 hodin, ale potom během dne ještě několikrát po 30 minutách. Celkem spím denně kolem 10 hodin, občas i více. A dělám to tak už léta, vlastně od doby, kdy jsem byl student.
Prostě to miluji a můžu spát kdykoli a kdekoli. Nic mi v tom nebrání. 😄

„Češi by měli být na prvním místě“ – tato věta zazněla v souvislosti se zubaři.
Co se tyče doktoru tak na prvním místě byli a jsou. Paní „čtyřiapadesátiletá Martina, která v OC Kaskáda provozuje trafiku“, neříká úplnou pravdu. Už řadu let, tedy i dávno před válkou na Ukrajině, byl v Tachově problém, aby se cizinci zaregistrovali u praktického lékaře. A o zubaři ani nemluvím.
Prostě jim řeknou, že mají pacientu moc místa už nejsou, anebo že nerozumí jazyku a tím to končí.

Občas děti procházejí náročným životním obdobím.
Ve škole možná mají dobré učitele, ale zřejmě chybí dostatek pedagogického přístupu k řešení podobných situací.
Jsem přesvědčen, že situaci lze zvládnout během jediného týdne, bez křiku a bez jakéhokoli fyzického násilí. Ve výsledku by mohly být spokojené děti, rodiče, učitelé i samotný žák.

Evropa by měla změnit zákony a přístup k samotnému azylu.
Bohužel už léta není azyl vnímán jako záchrana života, ale spíše jako výběr lepšího života. To také dokážu pochopit, ale to, co se děje dnes – a nejen dnes, ale už více než 25 let – vytváří jakési „kvóty“, které způsobují, že azyl získává z velké části ten, kdo přijde dříve, nebo ten, koho není kam deportovat.
Ti, kteří azyl skutečně potřebují z politických nebo obecně z důvodů...