

Je-li to pravdivý příběh, je to hodně drsné. Rodiče měli pozvat i dceru, však se vůbec nemusela s bratrem bavit. Tímto ji odstřihli, pak bych odstřihla i já je a starala bych se jenom v nejnutnějším případě. Z baráku po babičce ji měl bratr vyplatit polovinou odhadní ceny.

Rodiče nejsou sluhové, není jejich povinností zvát mladé každou neděli na oběd. Táta nás řadu let zval na Boží Hod na oběd. Když jsem viděla, že to už maminku zmáhá (táta byl nemocný, vařila ona), obědy jsem zrušila a chodili jsme na návštěvu odpoledne na kafe, chlebíčky a cukroví.

Můj velký dětský vzor. Když vyšla v roce 1972 její biografie Cesta na Olymp, byla beznadějně vyprodaná. Půjčila mi ji matčina kolegyně a já jsem si ji opsala na stroji. Jediná věc mě mrzí, když paní Čáslavská podepisovala knihu Život na Olympu, že jsem jí nedala podepsat i tenhle svůj samizdat.

Myslím si, že si paní Gottová oddechne, až se této vyžírky zbaví. Být na jejím místě, zachovala bych se velkoryse, zaplatila paní Zacpalové nejnutnější výdaje za pohřeb a dcerunka at´si s vpenězi na letenky pomůže, jak umí. Ale samozřejmě není povinna platit pohřeb. V nejhorším jej zaplatí stát z peněz daňových poplatníků. A stran příspěvku níže - jaká práva? Madam mohla pracovat tak, jak většina národa, a mít příjem, následně důchod. Nikde jsem se...

My jsme měli svatbu na úřadě, 13 svatebcanu v restauraci, pak s kamarády v klubu vinařů. Svatební cesta v listopadu na chalupu rodičů - topení a vaření jistila kamna na dřevo, procházky v lese, drobně mrholilo. Jsme spolu 38 let. A kamarád- svatba na hradě, přípitek šampaňským s paní starostkou, svatební cesta do Španělska a po 10 letech rozvod. No comment.

Velká poklona pánovi. Maminka měla byt čistý, ale když jsme jej se sestrou a našimi manželi vyklízeli po jejím odchodu do penzionu po seniory, nestačila jsem se divit. 60 let staré plesové a jiné šaty a dubeňáky, které by nikdo nenosil, stoleté kufry, staré boty a kabelky, no, všechno to šlo do kontejneru.

Já jsem už měla jen nevlastní babičku, která mi dala 50 Kč na pouť v červenci a 100 Kč na vánoce. To bylo celkem dost, za stovku se v 70.letech udělal víkendový nákup pro 4-člennou rodinu. Druhá babička, dokud žila, mi nikdy nedala ani knížku nebo čokoládu, natož peníze. Kapesné mi nedávali ani rodiče, od 16 let věku svého jsem si přivydělávala kondicemi a o prázdninách brigádami.